Felix Mitterer - Po smrti je někdy s mužem lepší domluva. Příběh o lásce a nenávisti až za hrob.

Stejně za tebou brzo přijdu ...

Hrdinové Mittererových her bývají obtížní jedinci, provinilci, nepřizpůsobivé osoby. Autora však více než jejich provinění zajímá, proč k němu vůbec došlo. Láska i nenávist, dětské zkušenosti i rodičovská moc hrají v lidském životě rozhodující roli, a proto viníci v Mittererových hrách bývají často spíše oběťmi a opačně.

Hra Moje strašidlo, tragédie Rózy a Jana Zachových, není výjimka. Jan, když se opije, chová se hnusně, rozpoutává pravé peklo. Jeho žena Róza snáší léta jeho brutalitu, za kterou ho žensky odmítavě trestá.Když ho vidí hořet na lůžku, nechá ho uhořet. Róza má důvod, proč si přeje, aby byl Zach mrtev, strašlivý důvod – doufá, že se tak svého tyrana zbaví. Jenže tyran se změní ve strašidlo. Nevykoupený přízrak, duch mrtvého ji pronásleduje všude, i na hřbitově. Jejich rozpory, jejich životní drama teď pokračuje v jiné formě.

Mittererův nemilosrdný a hluboký ponor do hájemství intimních lidských vztahů nalezl odpovídající odezvu v inscenaci spojující spontánní temperament s výrazovou cudností  a promyšlenou jevištní kázní.                                 
                                                                                                                                                                        
                                                                     Zdeněk Hořínek

Felix Mitterer (nar. 1948) navazuje pudově i programově na jeden z velmi příznačných tradičních proudů rakouského divadla – na lidovou hru, a vytváří její zcela moderní, originální formu.

režie: Martin Čičvák
překlad: Michala Sochorová
dramaturgie: Roman Císař,Vladimír Procházka
scéna: Tomáš Ciller
kostýmy: Nina A. Stillmark
hudba: Petr Kofroň
______________________

Hrají:
Róza / Blanka Bohdanová
Zach / Stanislav Zindulka
hudební doprovod / Petr Kofroň, Peter Mahrik