Po více než dva měsíce se prostory galerie stanou zázemím pro živoucí uměleckou instalaci – ateliér či pomyslnou laboratoř poskytující divákovi možnost zblízka nahlédnout do procesu umělecké tvorby. Instalace formou invazivního vstupu do fyzického výstavního prostoru myšlenkově naváže na Kinterův předchozí výstavní projekt v Galerii Rudolfinum – především na rozsáhlou instalaci Postnaturalia vytvořenou z elektroodpadu. V Galerii Zdeněk Sklenář se Kintera nově zamýšlí nad architekturou a vztahem k městské krajině, zkoumá fenomén urbanocénu a zajímají ho paralely mezi fungováním neuronových sítí v mozku a sítí velkoměst s jejich dopravními, energetickými, sociálně-kulturními a digitálními sítěmi, uzly a vzájemnými propletenci.

Kinterovy městské krajiny jsou tvořeny z banálních, často nepotřebných a vyřazených předmětů všedního života – sýpku připomíná cívka, plynojem
kondenzátor, zářivka zosobňuje elegantní mrakodrap, lyžařská hůlka televizní věž, paměťové sloty bytovou výstavbu na předměstí. Důležitým momentem jeho nové tvorby je pak i záměna měřítek, kdy miniaturní předměty dohromady vytvoří velkorozměrnou instalaci. Podobně jako v případě Kinterovy výstavy v Galerii Rudolfinum jsme i zde svědky živoucího procesu bujení, síly růstu, apokalypsy zániku, která má podle autora zvláštní nádech sex-appealu, a banálnosti vyprázdněných obsahů.