Jakub Tajovský je malíř, jež neúnavně prozkoumává technologické možnosti stavby obrazu. Jeho obrazy a objekty se vyznačují dekonstrukcí malovaného obrazu, k čemuž vynalézá své vlastní technologické postupy - míchá vlastní nelineárně viskózní malířskou hmotu a vymýšlí systémy nanášení barvy inspirované digitálními technologiemi či sedimentací přírodních materiálů. Pro výstavu "These Woods Are Where Silence Has Come To Lick Its Wounds" vytváří syntetické krajiny, jež jsou abstrakcemi skalních útvarů. Pojem “syntetická krajina” přitom patří k jeho dlouhodého zájmu, jež jakožto slovní spojení představuje paradox, s nímž cíleně pracuje jak v rámci malby, tak v rámci participativních novomediálních instalacích.

Krajina je subjektivně vnímaný geografický prostor, který zažíváme v přírodě a instinktivně ji považujeme za cosi původního. Sestává se ze zvlnění terénu, rozmístění lesů, polí a podpovrchových sítí. Je protnuta řekami a cestami, jež budují osu lidského vnímání. Krajina je opakem města, jež je syntetické par excellence, avšak krajina samotná je též utvářena lidským působením. Stačí se projít libovolným lesem a uvědomíme si, že se jedná o monokulturu smrku, jež byla vysazena za účelem těžby dřeva.

Syntetická je též reprezentace krajiny anebo pokus o zpětné sestrojení či napodobení. Touto metodou Jakub postupuje i pro tutu výstavu. Výstava představuje organické sítě, které jakoby byly přeprogramovány a nyní přizpůsobují svou své struktury lidskému čtení. Jednotícím prvkem těchto struktur je vektor, abstrahující pole, redukující složité vztahy na jednotné obrysy. Co je důvodem syntézy organických struktur s vizuálními semiotickými systémy zůstává otázkou, o které lze spekulovat.

Jakub Tajovský působí v Brně a v Brandýse nad Labem, v současné době je doktorandem na FaVU VUT v Brně.