Architekt Jan Koula patří sice k polozapomenutým, přesto ale významným a vlivným osobnostem českého umění a kulturně společenského dění závěru 19. století. Byl mnohostranně aktivní – projektoval architekturu, dlouhodobě působil jako pedagog na pražské technice, spolupodílel se na přípravě četných výstav či spravoval a organizoval sbírky Národního muzea. Zásadní, dosud jen okrajově vnímanou a nedoceněnou oblastí Koulovy činnosti je návrhářská tvorba pro nejrůznější uměleckořemeslné obory.

Základ postojů a východiska uměleckých a odborných snah Jana Kouly vytvářel již od osmdesátých let jeho úzký vztah k české historii a kulturnímu prostředí. Stal se vynikajícím a uznávaným znalcem uměleckořemeslných památek, současně byl nadšeným obdivovatelem a zasvěceným dokumentátorem lidového umění. Zaujetí jedinečnými pracemi rudolfínské doby či habánskou keramikou, stejně jako podrobné seznámení s tvorbou českých a moravských vyšívaček poté silně ovlivňovalo Koulovy vlastní návrhy v různých oborech užitého umění, rytého skla, malované keramiky či intarzovaného nábytku.

Výstava ve foyer Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje Jana Koulu jako jedinečného představitele české, národně orientované uměleckořemeslné tvorby. Jako návrháře osobitě reagujícího na podněty novorenesačního stylu, ale i jako autora neodmyslitelně svázaného s výtvarnými projevy lidového prostředí doby doznívajícího 19. století.