Práce Richarda Janečka s videem připomíná formalistický přístup hledání hraničních linií tohoto média v podmínkách současnosti. Stejně jako fotografie, ani video není hodnotově neutrální médium, čímž nám pomáhá porozumět mechanismům dneška. Skrze pohyblivý obraz a jeho překrývající se vlastnosti Richard Janeček poodkrývá něco ze složitosti velké výzvy, kterou je umělá inteligence.

V posledních letech probíhá korporátní souboj v obrovských investicích do objevení umělé inteligence (AI), kterou ale stále neumíme přesně pojmenovat a která se mezitím začala zcela vymykat dohledu. Možnost opětovného popsání vstupních algoritmů, na základě kterých byla uvedena v život a funguje, nám uniká stejnou rychlostí, jakou jsou do ní nekonečnou rychlostí vkládána další a další dílčí data.

Zatímco se snažíme ovládnout AI, ona pomalu začala ovládat nás – například když nám virtuální asistent na druhé straně telefonní linky vyčítá nezaplacené účty za plyn a my až v průběhu zjistíme, že hovoříme se strojem, matematickým vzorcem, něčím neživým. Stejně tak když AI přebírá naše vzorce chování a začne mluvit jako rasista.

Richard Janeček se ale na tuto umělou formu myšlení, která srůstá s našimi životy, dívá humanisticky a naopak skrze objekty podrobené fotogrammetrickému rozkladu v nejširším rámci demonstruje naše statistické nahlížení světa kolem nás.

Jakub Král