Tapio Wirkkala a finský design – jméno a pojem neodmyslitelně spjaté s progresívním vývojem, který od počátku 50. let minulého století do užitého umění vnesly země severní Evropy.

Již první návrhy skla Tapio Wirkally z roku 1946 předznamenaly, jak podstatnou roli v přístupu k designu užitkových předmětů v následujících letech sever Evropy sehraje. Přesto však Wirkkalovo neočekávaně novátorské řešení finské národní expozice na Trienále 1951 v Miláně vyvolalo nadšení a znamenalo důležitý zlom nejen v přístupu k designu interiéru. Až asketicky jednoduchá, ale o to více esteticky působivá instalace finského skla, autorské keramiky a dekorativních textilií, doprovázená odkazy na severskou krajinu a přírodu, se stala inspirativním a vzápětí následovaným vzorem.

Stejně tak podnětně a s tvůrčí silou vstoupil Wirkkala na pole designu užitkových předmětů. Osobitý projev, v němž propojil zdánlivě neslučitelné – strohé zásady funkcionalistické moderny s dynamickými principy organického tvarosloví – vyústil ve styl, jehož charakteristickými rysy jsou nejen jednoduchost a čistota tvaru, užitkovost a praktičnost, ale i citlivý vztah k přírodě a úcta k materiálu a jeho zpracování.

Výstava přináší pohled na tři hlavní oblasti Wirkkalovy designerské činnosti v období 1946 až 1970. Sklářskou tvorbu představují především jeho četné návrhy stolního i dekorativního skla realizované proslulou finskou sklárnou littala. Wirkkallův jedinečný přínos pro další oblast typickou pro skandinávský design, práci se stříbrem, přibližuje nebývale široký výběr mís, váz a objektů. Samostatnou část výstavy pak tvoří porcelánové stolní soupravy i plastiky vzešlé z Wirkkalovy spolupráce s německou porcelánkou Rosenthal.