Výstava je součástí Fotograf Festivalu 2019, Archeologie euforie: 1985–1995.

V roce 1971 vysílala sovětská televize vědecký program, který představil mechanismy umožňující účinnou manipulaci s lidským vědomím. Do studia pozvali mladé lidi, které podrobili experimentům. Cílem pokusů bylo divákům ukázat, do jaké míry naše vnímání reality ovlivňuje sugesce a konformismus, které vylučují i ta nejzjevnější fakta.

I bez nadsázky bychom mohli říct, že program odhalil, i když nepřímo, postupy, které sovětské úřady používaly dnes a denně. Podvratného potenciálu tohoto díla práce si tehdy nikdo nevšiml… propagandistická prorežimní televize téma prezentovala bez jakýchkoli souvislostí se skutečnou podstatou zajímavých vědeckých faktů.

Současné autokracie, zejména ty v postsovětském regionu, velmi úspěšně přijaly techniky kolektivního řízení vědomí svých občanů. Zřizují gigantické laboratoře, ve kterých vzniká vzorový model struktury společnosti, a to bez ohledu na důsledky.

„Odmítnutí“ je pokusem o vizuální prezentaci různých systémů kontroly a vyvíjení tlaku. Proces formátování a posouvání významů a vytváření nových ideologií je vepsán do nevinných gest i osvědčených sociálně technických postupů. Intenzita, rozsah a metody se liší v závislosti na regionu, ale všechny slouží konkrétní utopické vizi vnucované státním aparátem.

Jediným případem narušení, který zmíněným modelem mírně otřásl, byl malý kolchoz Krejvancy v Bělorusku, kde místní úderník, oráč jménem Valerij, odmítl navzdory výslovným pokynům nadřízených s fotografem spolupracovat.