Výstava představuje sklo v netradičních souvislostech.

Mezi mihotajícími se záclonami probleskují napětí, vůně růží a záře neonů. Skutečnost, na níž ulpívají červené i bílé světlo, je záměrně skrytá i poodhalená. Pohled do okna rozostřuje pohybující se nitkový závěs. Narušení pocitu intimity, klidu a bezpečí.

Prostor výstavy je záměrně komponován jako pokoj, v němž panují vlastní rytmus a specifická atmosféra. Vizuálně jsou interpretovány pocity nebezpečí, vnitřního pnutí, proměnlivosti, pomíjivosti a intimity. Napětí vzniká mezi díly, diváky, jejich myšlenkami a pocity. Ocitají se v prostoru s atmosférou lišící se od okolního i klasického muzejního prostředí.