Výstava představí dílo studenta pražské VŠUP Viktora Dedka.

Viktor Dedek, věčný snílek a občasný podfukář, je donkichotským režisérem polyfonních slov uvízlých v prostoru mezi nekonečnou představivostí počítačové hry a neukázněnými zákony obrazotvornosti. Umělec odvážně přesahuje hranice performance a odhaluje vícesmyslovou zkušenost rozšířené reality. Fiktivní příběhy přízračných protagonistů se střetávají s vizuálními kolážemi fantasmagorických míst, volně inspirovaných ošidnou pamětí, nerozpoznanými mapami ztracené mysli. Umělcův svět je utopií neznámého a současně komfortní zónou jeho vlastního sebevědomí. Dedek, coby strážce kognitivního bludiště, diváka zavádí – v obou významech tohoto slova – na cestu iluzemi (deziluzemi?) a dramaty doby postpravdivé. Jeho konceptuální praxe, zdánlivě těžko srozumitelná a hermetická, napodobuje slovník počítačově generovaných hypersvětů nadlidské a mimozemské taktiky, klade nemalé nároky na schopnost percepce a zkoumá (ne)schopnost člověka pamatovat si, představovat si a konat. Dedek diváka provokuje, znejišťuje jeho zkušenost s kdysi důvěrně známou realitou a uvádí v pochybnost danosti dnešního světa, čímž probouzí dosud nezvládnutou citlivost umělé inteligence a hardwarovou logiku nových myslí. Že bychom se již přesunuli na území až příliš dobře známé a předvídatelné budoucnosti? Nebo se stále nalézáme v extrémní současnosti, kterou charakterizuje zwischendinge a deselfing? Umělec je postromantický básník technizovaného snění, zprostředkovatel velkoleposti zrevidované pro (on-line) věk nevyhnutelného úpadku lidstva.

Ve svém novém projektu nazvaném Místo rodiny, který vznikl přímo pro prostory prezidentského salonku Veletržního paláce, se Viktor Dedek vydává po stopách vlastní identity a divákovi předkládá topografii (biografické) utopie načrtnutou vzpomínkami z dětství a přefiltrovanou sociálním aparátem vzdělávacího pokroku. Zrcadla umocňují pocit (záměrné) ztracenosti, který prostupuje umělcův prostorový narativ fragmentovaného já prodělávajícího přestavbu; odcizené zóny heterotopie a nositelé lacanské hry sebepoznání s sebeobrazem usnadňují cestu na imaginární místa vícečetných možností a kladou odpor jednodimenzionální realitě i uzavřeným scénářům. Místo rodiny je anti-oidipovské snažení, terapie svého druhu, která vede k osvobození a emancipaci utlačovaného subjektu. Nejednoznačnost obsažená v názvu instalace (místo jako role i náhrada) je zdůrazněním herní strategie „zvol si svou vlastní cestu“. Divák se v Dedekově instalaci stává hráčem a jedná jako duchampovský celibátnický stroj (machine célibataire), což podle Deleuze a Guattariho vede ke genezi nového subjektu a čistých intenzivních vlastností prostřednictvím toužící produkce a autoerotismu. Umělcovu intimnímu vyprávění o rozluce a lásce se zdá dominovat prazvláštní zakoušení podvojné touhy po přítomnosti a nepřítomnosti. I v tomto imerzivním snění za bílého dne je patrný Dedekův investigativní elán, odkrývající další vrstvu palimpsestu a zobrazující to, co ukazuje celá umělcova dosavadní praxe: křehkost lidských výměn a deflaci komunikace v dobách odcizování nasáklých alternativními realitami a vícečetnými já.

Viktor Dedek (*1993) studuje na VŠUP v Praze v sochařském ateliéru vedeném Dominikem Langem a Edith Jeřábkovou. Mimoto zavítal v rámci studentské výměny na vídeňskou Universität für Angewandte Kunst a studoval také v ateliéru Tomáše Vaňka na pražské AVU a v ateliéru hostující umělkyně Marie de Brugerolle na VŠUP. Z jeho samostatných výstav jmenujme Rychlost chůze, výška stolu v galerii Kostka, MeetFactory, Praha (2018) a Co je za zdí v galerii Jelení, Centrum pro současné umění, Praha (2017). Svou tvorbu představil také na skupinových výstavách, včetně Play Today – ludologie ve dvoře, Festival m³ / Umění v prostoru, Praha (2018), Médium: figura, Galerie hlavního města Prahy, Colloredo-Mansfeldský palác a Slavná spisovatelka, Galerie AVU, Akademie výtvarných umění v Praze (obě v roce 2017), Vážená paní, krájená mlha, Photogether Gallery, Zlín (2016), Epizoda II. – Horizont předmětu, Dům umění města Brna: Galerie G99 a Epizoda I. – Sbírka v muzeu, Regionální museum v Chrudimi (obě v roce 2015).