Nejdříve byl nápad založit divadelní spolek, který zkusí vedle slov využít i pohyb, výrazové prostředky, projekci. Na první schůzku dorazilo devět žen, které zůstaly a společně vytvořily hru, jak jinak než zase o ženě, o lásce, o životě. O ženě před čtyřicítkou.

Hra je atypická tím, že hlavní hrdinka je pouze jedna a ostatních osm žen hraje její nitro. Čtyři bílé hrají její vědomou část, čtyři černé její nevědomí, dialogy jsou protknuty pohybem tam, kde slova jsou zbytečná či zavádějící, místo kulis atmosféru dotváří projekce.