Jarmila Janůjová se věnuje malbě a grafice, vytváří olejomalby a barevné dřevořezy. Jak sama říká, malba ji přivádí do hloubky, grafika více k tvaru a barvě.

Vzpomíná na svého učitele Zdeňka Balaše, který studenty na Střední grafické škole Václava Hollara nabádal k tvorbě v plenéru. Od dob studia na Akademii, kde studovala v ateliéru monumentální malby u Aloise Fišárka, téměř dvacet let jezdívala na léto na Vysočinu. Detaily z přírody jako kameny, motýli, stébla trávy, rostliny, také hudba a poezie jsou pro Jarmilu trvalou inspirací. Se základy grafického umění, především leptem a suchou jehlou se seznámila na střední škole, potom ve třetím ročníku Akademie prošla výukou Ladislava Čepeláka. Její výlučnou grafickou technikou se stal dřevořez. Nebyl náročný na vybavení, stačila překližka, olejové barvy, nějaký papír a ohlazená vařečka k provedení vícebarevného tisku. Umělkyně volí malý náklad do sedmi kusů. Postupně odrývá materiál pro jednotlivé barvy, případně tiskne barevné matrice na sebe. To především posledních deset let, kdy vytváří skládanky – variace soutisků ze svých již dříve opracovaných dřevěných desek.

Jarmila cítí v plochách a barvách, kresba není prioritou. Pokud se u ní objevuje linka, v grafickém provedení jde o negativní stopu, pouze v kresbě a malbě na papíře, které se věnuje poslední léta, a ještě je nevystavovala, uplatňuje lehoučké čáry. Nelze si nevšimnout podoby s křehkostí Šímova rukopisu. Josef Šíma patří k autorčiným celoživotním láskám. Velmi často jsou grafiky komponovány na střed, objevuje se kruh a oblé tvary v kontrastu s hranatými špičatými tvary a silnějšími či nitkovitými liniemi. Ty jsou většinou dány strukturou původní dřevěné matrice. Otisk podrápané či jinak poškozené desky vytváří společně s autorčiným vědomým výtvarným zásahem dramatické seskupení nejrůznějších tvarů.

Jarmila pracuje v cyklech. Na základě drobných skic lehce nahodí přípravnou kresbu na plochu překližky.

Její představa je jasná. Jak sama říká, přírodní motivy se snoubí s prožitky a náladami.