Rozpustilá exkurze do poslední neprobádané oblasti, do poslední zakázané zóny.

Monology, které na zahradě Měšťanské besedy uslyšíte, jsou zhutnělými, víceméně doslovně ze života opsanými soukromými dějinami žen – různých žen typově i povahově, žen s různými osudy a různou schopností čelit osudu.

Některé z příběhů jsou na první pohled banální, jiné tančí na vratkém laně nad propastí citového kýče. Další zase přicházejí jakoby z onoho světa násilí, brutality, sprostoty, bezcitnosti, světa, kde lidský život obecně má pramalou cenu a ten ženský skoro žádnou.

Oba póly patří k sobě jako noc a den, setkávají se v nekonečné a bezedné vagíně vesmíru jako v útočišti, polední vidině naděje pro tonoucí a bludné. Monology vagíny nezastaví ani počasí. V případě nepříznivého počasí se představení přesouvá do interiéru.