Narozen 15. září 1948 ve Velkých Losinách, okres Šumperk. Základní školu absolvoval v Hanušovicích a ve Vsetíně, kde také v roce 1967 maturoval na Střední průmyslové škole strojnické. Dramatická léta 1967–1969 prožil jako voják základní služby v Jihlavě, Šumperku a Kežmaroku. V letech 1969–1974 studium dějin umění a výtvarné výchovy na filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1976 získal doktorát filosofie v oboru Dějiny a teorie umění, obhajobou rigorózní práce Olomoucký rokokový malíř Josef František Pilz. V letech 1976–1978 postgraduální studium Dějin architektury a umění na fakultě architektury Českého vysokého učení technického Praze.

  Historik umění na Památkovém ústavu v Ostravě (1974–1980) a na Památkovém ústavu v Olomouci (1980–1993). V letech 1991–1992 externě přednášel dějiny umění na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Roku 1992 zakladatel Ateliéru pro průzkumy, dokumentace, rekonstrukce a restaurování památek, s nímž realizoval velký počet stavebně historických, sondážních a restaurátorských průzkumů při obnově a restaurování významných moravských kulturních památek. V Olomouci se autorsky podílel i na rekonstrukcích Jezuitského konviktu, radnice, bývalé premonstrátské kanonie na Hradisku, Teologické fakulty, Žerotínova paláce, Arcidiecézního muzea a mnoha měšťanských domů a rezidenčních paláců. Publikoval 250 odborných článků, studií a publikací, včetně katalogů k výstavám starého i moderního umění. Na závěr profesní kariéry kurátor v Arcidiecézních muzeích v Olomouci a v Kroměříži. Specializuje se na barokní malířství a kampanologii.

  Ovlivněn výstavou  konkretistů v Jihlavě  z roku 1968 a tvorbou Jiřího Koláře. Za studií žákem Aljo Berana, Vladimíra Navrátila, Bohumila Teplého, Miroslava Štolfy, Václava Zykmunda, Františka Dvořáka, Aleny Nádvorníkové, Ivo Hlobila, Františka Sysla a Miroslava Stibora. Výtvarnou činností se zabývá od svých studií. Samostatně poprvé vystavoval v roce 1986 v Uherském Hradišti. Od roku 1980 žije v Olomouci.