Otakar Švec (1892–1955) se do historie zapsal jak svou slavnou sochou Sluneční paprsek, zobrazující motocyklistu nakloněného v zatáčce, tak nešťastným pomníkem J. V. Stalina v Praze, který se stal jednou z příčin jeho dobrovolného odchodu ze světa. Dva významné pomníky věnované obětem obou světových válek vytvořil i pro Domažlice. První realizoval na základě vítězné soutěže v roce 1924 ve spolupráci s architektem Bedřichem Feuersteinem jako svou první velkou realizaci. Okolnostmi vzniku druhého se zabývá tato drobná výstava. Jejím podnětem se stal objev Švecovy korespondence v pozůstalosti malíře Františka Michla, jež přinesla další zajímavé informace o historii pomníku. Zejména pak vedla k určení autora architektonického řešení – Jaromíra Krejcara (1895–1950).

Pomník, původně zamýšlený pro popraveného odbojáře Zdeňka Bořka-Dohalského, byl po Únoru 1948 věnován všem obětem nacismu. Bořek-Dohalský, příslušník starého šlechtického rodu a člen národně socialistické strany, měl blízko k Masarykovi a církvi, a byl tedy pro nový režim nepřijatelný. Otakar Švec pro pomník zvětšil svou starší sochu Nadšení z roku 1938. V jeho podobě tak zůstalo přítomno původní určení: symbolika sochy vychází z tradiční alegorie Svobody, a připomíná tak individuální hrdinství jednotlivce, kdežto pro pomníky obětí války byly u nás používán jiný symbolický aparát, zpravidla s motivy umučených lidí či truchlících žen.