Jiří Příhoda (1966), žije a pracuje střídavě v Praze a Texasu. Náleží ke generaci umělců, kteří na českou výtvarnou scénu vstupovali v prvních letech po přelomovém roku 1989. Vytváří prostorové instalace a intervence do architektury, je tvůrcem videoprojekcí, ve kterých postprodukčně pracuje se známými hollywoodskými filmy. Patří k osobnostem se širokým kulturním přehledem a schopností oslovovat mezinárodní publikum.

V letech 1992–1997 vytvořil Jiří Příhoda několik monumentálních prostorových instalací, které postupně ztrácely charakter sochařských objektů (23. říjen 1993, 1993–1994) a stávaly se z nich emocionálně působivá prostředí inspirovaná filmem či možnostmi modelovat lidské vnímání (Záběr/klapka 02, Potopa, 1995–1996, Světlo na konci tunelu 1996–1997). Samostatnou kapitolu Příhodovy tvorby představují místně specifické instalace, ve kterých reaguje na daný architektonický prostor a využívá jeho nejrůznější vlastnosti.

V instalaci 3274,8 metrů krychlových proti sobě postavil exteriér a interiér Libeňské synagogy. Spolu s Brianem Enem vytvořil v roce 1998 zvukově-prostorovou instalaci Music for Prague v pražské Nové síni, která divákům nabídla lákavý, ale zároveň nedosažitelný prostor uprostřed výstavního sálu. Ve stejném roce přemodeloval interiér Galerie Václava Špály podle předem zvolených redukcí jejího půdorysu a vytvořil tak v Čechách ojedinělou konceptuální architekturu.

Od roku 1994 začal Jiří Příhoda pracovat s video obrazem. Pracuje výhradně s cizími filmovými materiály, které různým způsobem manipuluje a promítá ve specifických jím připravených prostorových situacích (To je konec / Meziměsto III, 1996).

Z Hvězdných válek George Lucase promítal čtvrtinový vertikální pás obrazu – většinou ten, kde se právě nic nedělo – protože to je maximální segment, se kterým může podle autorského zákona volně pracovat (1997–1998). Herzogův film Nosferatu promítal na dvou zrcadlově obrácených projekcích vedle sebe, a to za dodržení „upírské“ logiky, podle které se v projekci, která je zrcadlovým odrazem, upír nemůže objevit, a byl proto z filmu digitálně vyretušován.

V nedávné době se představil řadou mimořádných autorských výstav jako například v roce 2015 v Galerii Hunt Kastner spolu s Annou Hulačovou, kdy v dialogu s objektovým dílem své žačky přeformuloval interiér výstavní síně. Pozoruhodná je i jeho monografická prezentace v GHMP v Zámku Troja, která umožňuje divákovi shlédnout řadu monumentálních instalací z let minulých a která byla otevřena v březnu 2016. Pro Dům umění vytvořil Příhoda nový obyvatelný objekt, tzv. gPod. Zvláštní prostor, kterým rozvíjí řadu svých instalací stojících na hranici mezi experimentální plastikou a architekturou.