Hrají: Lea Beie, Laila Richter, Anna Gesa-Raja Lappe, Esra Laske,
Ann-Christin Muendner, Dario Neumann Louis v. Klippstein, Tobias Loth,
Janosch Fries, Jens Lamprecht

5.6. – 11.6. (mrtvý) 15.6. (vzkříšení)
Ojedinělý výskyt těchto slov pohromadě. Ve skutečnosti tato slova najdeme
v takzvaném Písmě svatém. Také je najdeme v raných denících autora,
malíře a režiséra Einara Schleefa napsaných mezi lety 1953 – 1963.
Mládež narozená v roce 1944 sdílí každý den popisy samoty, touhy a neštěstí
dospívání v nezajímavém malém městě Sangerhausenu ve východní části rozdělené republiky, poznámky o nadměrném dohledu jeho matky Gertrudy a zároveň pocitu naprosté opuštěnosti.

Pro Schleefa je Sangerhausen vakuum podporované rodiči, učiteli, hospodami, autobusovými zastávkami, vysvědčeními, telefonními budkami, tanečními domy, nezodpovězenými dopisy od milence jeho matky a zničujícím nedostatkem skutečných přátel. Touží po rozpuštění tohoto vakua a zároveň se toho děsí. Mezi těmito poznámkami, protokoly, básničkami, nápory lásky a vzteku lze z deníku mladého Schleefa objevit spoustu konkrétních dat následovaných slovem mrtvý. Náhle o tři dny později vzkříšení.

Každý, komu někdy bylo 15, 16, 17 let, ví o takových poznámkách.
Není potřeba dalšího vysvětlování. Nebo, co přesně znamená, když mladé
herečky a herci narozeni po roce 1989 svádí souboj se zápisy v deníku
umělce vychovaného v bývalé NDR. Jak jasná nebo rozmazaná je afinita?
Jak blízká nebo nepřekonatelná je vzdálenost, když se vyslovují slova jako
doma, pravda, mrtvý a vzkříšení?

„Nejsou všichni z nás obrovští zbabělci? Proč se tak děsíme neskutečné
průzračné vítězné síly pravdy? Proč po ní dupeme, mlátíme ji a vydáváme
nepravdu za pravdu. Proč vždycky, když jsem pryč z domova, se cítím tak
divně a chci se vrátit domů? Vím, co to znamená, je to tak pokaždé, nedokážu se osvobodit.“