Výstava představuje obě polohy tvorby Jana Zemánka. Jednak dřevěné skulptury s oblíbeným tématem Vagabundů a Darmošlapek a na druhé straně cyklus závěsných objektů inspirovaných přírodními strukturami.

Oblíbeným materiálem, se kterým Jan Zemánek pracuje, je dřevo. Dřevo je krásný a mnohotvárný materiál, který má pokaždé jinou kresbu a zabarvení. Přestože Jan Zemánek pracuje převážně s opracovanými hranoly, jeho citlivá duše umělce je vnímá jako „živou“ organickou hmotu - strom. Proto jim vdechuje podobu figur - lidských bytostí s duší dřeva.  Jeho figury jsou tvarově jednoduché až minimalistické, zejména jeho ležící figury často směřují k funkčním designovým objektům, které souzní s moderní architekturou. Výrazným prvkem je využití barvy na některých dílech, ta jim dává další rozměr a symbolizuje určitou autorovu hravost, což je také důležitý a sympatický rys tvorby Jana Zemánka.

Na jeho závěsných objektech se setkáváme s prořezy elementárních geometrických tvarů, které autor řadí do rytmicky se střídajících struktur, připomínajících prvky ornamentu. Jejich prolamováním a vytlačováním z plochy dosahuje plastičnosti a řady jemných a zároveň působivých efektů. Námětově vychází z abstrahovaných přírodních struktur - listů, travin…

Základem jeho práce je tedy „řez“, a proto se tak nazývá i jeho výstavní projekt. Sám autor to výstižně pojmenoval: „Po formální stránce jde opravdu jen o specifický řez dřevěných hranolů, fošen, desek, překližek, průmyslových dřevěných polotovarů, na kterém je postaven výraz, jenž ve figurálním pojetí je konstrukčním prvkem obsahu. Cílem je s co nejmenším počtem řezů vytvořit přesvědčivé dílo. U překližek je řez spolu s vyklopením prostorutvorným činitelem a rovněž posouvá dílo k interpretaci obsahovosti i neobsahovosti. Proto ten možná až přehnaný důraz na technický prostředek, který se ale vskutku stává prostředkem výrazovým i obsahotvorným.“

Výstava Jana Zemánka v hodonínské galerii si neklade za cíl představit úplný průřez jeho dosavadní tvorbou, je spíše zdařilou sochařskou etudou na řez. Jak sám autor říká: „ Cílem je s co nejmenším počtem řezů vytvořit přesvědčivé dílo.“  A to se mu daří.