Hrdinou snímku je zloděj a podvodníček a zároveň milující otec i katolík Leopold Socha, Polák ze Lvova, který za 2. světové války ukryl v podzemní kanalizační síti skupinku uprchlíků z židovského ghetta.

Celou věc zpočátku vnímá jen jako příležitost k dobrému výdělku a nechává si od Židů za své služby řádně platit. Postupem času, kdy společně prožijí řadu utrpení i chvíle na hraně mezi životem a smrtí, přirostou utečenci Sochovi k srdci a on se rozhodne jim nadále pomáhat zcela nezištně, i za cenu ohrožení života sebe i své rodiny. Na straně druhé, ani židovští uprchlíci nejsou znázorněni jen jako oběti. Strach, děsivé podmínky, ve kterých musejí žít, sobectví, slabost - to vše z nich činí skutečně živé postavy. Hollandová pak za podpory kameramanky Jolanty Dylewské podává plastickou výpověď o tragické době, k čemuž podotýká: „Největší výzvou pro mě jako filmařku byla právě ona temnota. Hrdinové příběhu žili ve tmě, zápachu, vlhkosti a izolaci více než rok.

Věděli jsme, že aby naše líčení bylo sugestivní, musíme podzemní svět ukázat pravdivým způsobem - tedy realisticky, lidsky a intimně. Chtěli jsme, aby diváci skutečně pocítili, že tam jsou spolu s hrdiny příběhu. Dynamičnost filmu je vybudována na sounáležitosti i střetu dvou světů: tmy a světla, kanálů a města, Sochy a Židů… A tento střet buduje skutečné napětí, které se nám podařilo ztvárnit."
Snímek je věnovaný Markovi Edelmanovi.