Sergej Parajanov natočil tento film po po několikaletém pobytu v komunistickém lágru a v nepřízni sovětské státní moci. Jako předloha posloužila gruzínská lidová pověst o mladíkovi zazděném ve zdech pevnosti. Parajanov toto téma využívá k záplavě poetických obrazů, značně ovlivněn orientálními koberci a byzantskými mozaikami. Příběhu také dodává hlubší morální poselství o lidu věčně vzdorujícímu utlačovatelům. (troxor)