V monologu z pera Thomase Bernharda o touze po absolutní umělecké dokonalosti režiséři Jan Horák a Michal Pěchouček akcentovali především silnou a až autobiografickou linii, ve které má hlavní roli umělec zahnaný do lidské i umělecké slepé uličky. Vede sebezničující zápas s osamělostí a je paralyzován nedosažitelným perfekcionismem, který despoticky žádá i po svém okolí. Role dvou starších bratrů- herce a artisty Horák s Pěchoučkem záměrně svěřili herci jednomu - Ivanu Luptákovi. Kromě něj vystupuje v představení ještě postava symbolická, reprezentující ženský element a přicházející ze světa fyzického divadla.