Záměr výstavy Finis Terrae vychází z někdejšího fotografického projektu Bretaň Jana Zrzavého, z intuitivního hledání charakteru „civilizací nepříliš zasažené země“, tak, jak ji známe ze Zrzavého meziválečné tvorby v severní části Bretaně Armorique (Ploumanac’h, Trégastel, Ile de Bréhat) a zejména v západní části Finistère (Ile de Sein, Camaret, Le Fret, Locronan), tedy „na konci světa“ – regionu plného megalitů, bludných balvanů na pobřeží a typických kamenných staveb, odolávajících pomíjivosti.

Zrzavý ve svých dopisech píše o příchodu do Bretaně jako o „konečně nalezené zemi svých snů“ a vzpomíná na dětství v krajině Vysočiny s kamennými hrázemi splavu v rodné Okrouhlici… Bretaň se od poloviny 19. století stala pro zvláštnost prostředí vyhledávaným místem malířů z celého světa, podobně jako Normandie (zejména Etretat). Jan Zrzavý však popravdě sám o sobě ve svých pamětech říká, že Bretaň maluje jinak než ostatní. Avšak tvrzení mnohých, že bretonské obrazy maluje k obrazu svému mohou zaznít jen od těch, kteří tento kraj nenavštívili – sám Jan Zrzavý přiznává, že se v Bretani uchýlil více k realistické malbě. Pravda, někdy také stylizuje, a to zejména, když v Bretani nepobýval. V poválečném období, po uzavření Československa vůči západní Evropě je jeho bretonské období kunsthistoriky zmiňováno pouze jako zkušenost k porozumění české krajině. V době nemožnosti svobodně cestovat (díky poválečné totalitě a později normalizaci) nás Bretaň s její syrovostí a až tajemným metafyzičnem mohla přitahovat právě díky Zrzavého obrazům…

Výstava Finis Terrae se dotkne tvorby některých předchůdců a současníků Jana Zrzavého, ale také ukáže tvorbu některých současných výtvarníků, které Bretaň svým prostředím ovlivnila v jejich tvorbě.