Pojďme se společně projít cestou industrializace v českých zemích, připomeňme si památníky práce a výroby uplynulých dvou století. 

19. století se neslo ve znamení pokroku. Lidé se častěji než k Bohu obraceli k technice a vědě, jako víře nového věku. Již nevznikaly majestátní katedrály jako dřív, k nebi se počaly zdvíhat nové chrámy. Domy racionality a pořádku, dokonalé organizace a maximálního výkonu. Jejich komíny imitovaly středověké zvonice, vysoká úzká okna vpouštěla do setmělých vnitřních prostor světlo, které neskýtalo naději, ale umožňovalo lidem uvnitř pracovat. Produktem nebyly nehmotné modlitby a duchovní statky, nýbrž tisíce výrobků, které zaplavovaly svět. Hlavním exportem Evropy již nebyla víra, ale zboží všeho druhu.

Místy, kudy kráčeli den co den stovky dělníků do opakujícího se koloběhu, se vydáme po jejich stopách. Kolem honosných vil, z nichž shlíželi na své stroje a jejich drobné živé kopie mocní továrníci, a z kterých dnes často nezbylo nic. Na závěr se pozastavíme nad příběhem slévárny AGMA (poslední průmyslové budovy v areálu ČKD, která plní svou původní funkci) a možnostmi, jak jí místo demolice vdechnout nový život.