Výstava soukromých sbírek dvou generací

Záběr Jana Bejšovce je opravdu široký a sám sběratel bez váhání uznává, že sbírá zcela bez konceptu. Jediným, zato klíčovým parametrem je zdánlivě jednoduchá otázka: líbí, nelíbí. A sběratelem udělal i svého syna Johana, kterému buduje vlastní, samostatně koncipovanou sbírku už od útlého věku. Nyní si již Johan na výstavách a v aukcích vybírá sám. Bude jednou sbírat „bez konceptu“ jako tatínek? To sotva. Přesvědčte se na vlastní oči, že sbírka Jana Bejšovce je ve skutečnosti koncipována velmi precizně.

Návštěva bytu Jana Bejšovce je velký zážitek. V bytě, z jehož okna jako byste na vlastní oči sledovali výjev z díla Kamila Lhotáka, jsou stěny vytapetované uměleckými díly, od podlahy prakticky až po vysoké stropy, od předsíně až po kuchyň. Jinak to v podstatě ani nejde. Jan Bejšovec se svým uměním jednoduše chce žít, a tak vždy raději hledá volný kousek zdi, než aby zamířil kamsi do depozitáře. „Žádnou strategii nemám. Jediné kritérium je, že se mi konkrétní dílo musí líbit. Pro mě jsou důležité city, emoce, můj osobní vkus. Když se mi něco zalíbí, jsem schopen se rozhodovat velmi rychle. Mnohokrát se mi stalo, že jsem přišel na výstavu a zahlédl dílo, pro něž jsem okamžitě vzplanul a byl jsem ochoten jej i přeplatit, jen abych je získal.“