Krátce před letními prázdninami se pro veřejnost znovu otevře pražská Bílkova vila, uzavřená od loňského podzimu kvůli přípravě nové stálé expozice. Autorem této pozoruhodné stavby z let 1910–1911 je sochař František Bílek (1872–1941) – jeden z nejoriginálnějších českých umělců přelomu 19. a 20. století. Objekt se nachází ve správě Galerie hlavního města Prahy od roku 1963.

Cílem nové stálé expozice bylo odstranění rušivých a nepůvodních prvků vytvořených v rámci předchozí instalace a citlivější přístup k interiérům Bílkovy vily. V nich vystavená díla tvoří přehlednější tematické celky. Na rozdíl od chýnovského domu, kde bude možné spatřit převážně pozdní umělcovu tvorbu a jeho práce s husitskou tématikou, prezentuje expozice v pražské vile zejména sochařova exaltovaná raná díla, nabitá intenzivním mysticismem.

František Bílek a Otokar Březina

Málokteré umělce spojoval tak vyhraněný vztah na bázi přátelství a současně tvůrčí inspirace jako sochaře Františka Bílka (1872–1941) a básníka Otokara Březinu (1868–1929). Pro oba umělce byl stěžejní důraz na duchovní poslání díla, které nadřadili formálnímu, estetickému výrazu. Rozhodli se proto svá mystická poselství povýšit na hlavní smysl své symbolistní tvorby, ke kterému ale, přes zdánlivý soulad, každý z nich směřoval vlastní, osobitou cestou.