Francouzský skladatel Charles Gounod (1818–1893) v mládí prohlásil, že „úspěšné kariéry dosáhne skladatel pouze komponováním oper“. Ze třinácti oper se mu to podařilo ve dvou případech: ve Faustovi a Romeovi a Julii. Zhudebnění nesmrtelného příběhu o veronských milencích se od své premiéry v pařížském Théâtre Lyrique 27. 4. 1867 stále těší velké oblibě.

Libretisté Jules Barbier a Michel Carré nevycházeli přímo ze slavné Shakespearovy tragédie, ale z jejího francouzského přepracování básníkem Gérardem de Nerval; tak se v ději objevují i některé momenty, které ze Shakespeara neznáme, jako například Juliina árie „Ah! Je veux vivre“, kterou Gounod dodatečně složil na prosbu první interpretky Julie, francouzské sopranistky Marie Miolan-Carvalho.

Zásluhou Bedřicha Smetany, který byl velkým Gounodovým ctitelem, se k nám Romeo a Julie dostává už dva roky po pařížské premiéře; české uvedení v pražském Novoměstském divadle pod taktovkou Bedřicha Smetany je vůbec první v celé rakouské monarchii.
Národní divadlo dílo uvedlo poprvé 6. 1. 1886 v českém překladu Emanuela Františka Züngela.

Nastudováno ve francouzském originále.

Premiéry 21. a 23. dubna 2016