Výstava děl Ljudmily Kuznecové-Burljukové ze sbírek Jany Kotalikové a Jevgenije Demenka. Ve velké rodině světově známého Ukrajince „Otce ruského futurismu“ Davida Burljuka se narodili tři bratři a tři sestry a všichni nějakým způsobem zasáhli do umění. Tři z nich se stali umělci - David sám, Vladimir a Ljudmila, avšak jen Ljudmila složila zkoušky na Carskou akademii umění v Petrohradě. Její kariéra začala hvězdně.

Spřátelila se s Isaakem Brodským, Stěpanem Kolesnikovem a Mitrofanem Grekovem, Valentin Serov ji zval na společné malování do plenéru. Ljudmila, skvělá nadaná umělkyně, se zúčastnila četných výstav. Na jaře roku 1906 byla pozvána Konstantinem Somovem a Valentinem Serovem do sdružení Svět Umění. Ljudmila po tom, co ve šťastném manželství porodila čtyři syny - provdala se za talentovaného sochaře Vasilije Kuzněcova – neměla na malování již vůbec čas. Později v Rusku vypukla revoluce, následovala občanská válka a po ní hladomor a devastace. V roce 1923 její manžel zemřel na tyfus a Ljudmila byla nucená vychovávat své děti sama. Ale čekala na ni další rána - během druhé světové války její dva synové zahynuli na frontě, další se zbláznil v německém zajetí. Za takových okolností nebyl čas na kreativitu a výstavy. Život Ljudmily se však radikálně změnil v roce 1956, kdy se na pozvání své mladší sestry Marianny a jejího manžela, slavného českého umělce Václava Fialy, přestěhovala do Prahy. V Praze žila až do své smrti v roce 1968 a znovu se mohla věnovat malbě.

Hlavní část jejího tvůrčího dědictví se proto zachovala v Praze. V roce 1967 se v Kulturním domě Zavadilka konala její první a jediná samostatná výstava. Nyní po padesáti letech pořádáme druhou výstavu jejích obrazů, jako vyjádření uznání a respektu k její mnohaleté tvorbě. Součástí výstavy jsou také díla Davida Burljuka ze sbírek Jevgenija Demenka a rodiny Axelbant-Polevských. Jevgenij Demenok, historik umění, výzkumník ruské a ukrajinské avantgardy. Jana Kotaliková (Fialová), historička umění, vnučka umělce.