George Balanchine je slavný rusko-americký, zjevně nejvýznačnější choreograf 20. století, který sehrál vůdčí úlohu ve formování a inovaci techniky klasického tance a scénické baletní formy. Když se rozhodl vytvořit pro své studenty balet s názvem Serenáda, málokteří z nich byli schopni zvládnout choreografii na úrovni sólistů. Během následujících let několikrát balet revidoval, přidal další části i pas de deux.

Serenáda je jedním z nejvěhlasnějších mistrovských děl klasického baletního repertoáru 20. století a slouží jako příklad jedinečné výrazové techniky tohoto velkého mistra. „Měl jsem možnost zažít na vlastní kůži tento balet na scéně Akademie Mariky Besobrasové – Princezny Grace v Monte Carlu v roce 1995. Tehdy jsem měl pocit, že nádhera pohybu přiměla každého z přítomných naslouchat pozoruhodné hudbě maestra Čajkovského zcela jiným způsobem. Tančit v Balanchinových baletech znamená pohybovat se více a rychleji, baleríny jsou nuceny spojit své síly tak, aby působily ve vzájemném souladu.“

Choreograf a umělecký šéf Emanuel Gat se narodil v Izraeli. Je považován za jednoho z velmi výrazných tvůrců současné taneční scény. Nové choreografie vytvořil pro Balet Pařížské opery, Sydney Dance Company, Tanztheater Bremen, Le Ballet du Grand Théâtre de Genève, Ballet de Marseille, Královský švédský balet, Polský národní balet, Ballet de Lorraine, Cedar Lake a další soubory. „Při formování svých myšlenek či obrazů v rámci procesu tvorby Emanuel Gat vychází z volného pojetí. Jednotlivým tanečníkům a umělcům nechává prostor pro svobodnou volbu výrazu, v důsledku čehož se načasování improvizace liší při každém představení“, doplňuje Filip Barankiewicz, umělecký šéf Baletu ND.

Glen Tetley je jedním z nejslavnějších a nejuznávanějších choreografů 20. století. Jeho taneční slovník kombinuje klasickou a moderní frazeologii. Expresivní řeč těla se stala výjimečným charakteristickým znakem nové současné pohybové formy. Tetley vytvořil více než 50 baletů pro významné světové taneční soubory. Svěcení jara původně vytvořil pro Bavorský státní balet v roce 1974 na hudbu koncertantního díla ruského skladatele Igora Stravinského, napsanou v roce 1913 pro sezonu Ballets Russes Sergeje Ďagileva v Paříži. V původních i mnoha dalších inscenacích Tetleyho hlavní postava představuje Vyvoleného nebo Oběť rituálu. Za téma lze považovat obětování vyvolené osoby, která ztělesňuje lidskou naději, vinu a utrpení. Vyvolený zemře, ale znovu se zrodí s příchodem jara, jako symbol naděje a příslibu nového života. Explozivní energii procházející celým dějem je těžké popsat. Tetleyho choreografie odráží životaschopnost a hnací sílu Stravinského hudby, zachovává vášeň, dynamický tep, smyslnost a činorodost lidské povahy. Pro tanečníky představuje výzvu, která vyžaduje energii a fyzickou výdrž.