Ve filmu, označovaném režisérem za základní kámen zcela nového žánru „vomit gore“, sledujeme pád mladistvé prostitutky na samotné dno lidské společnosti a do hlubin privátního psychického pekla.

Drcena bezútěšnou monotónností své zoufalé existence zaprodá duši ďáblu a propadne se do infernálních vizí, plných sadistického násilí, intenzivního hnusu a eruptivních gejzírů žaludečních šťáv. To vše prezentované nekompromisně agresivním filmovým jazykem, využívajícím postupy experimentálního filmu. Epileptický střih a deformovaný zvuk vytvářejí nepolevující audio-vizuální nápor, jehož skutečná síla však spočívá v překvapivě autentickém zprostředkování prožitku světa bez špetky naděje.(Festival otrlého diváka)