Roku 1923 odjel Viktor Sjöström do Hollywoodu a během sedmi let tady natočil řadu filmů, z nichž dva se staly klasickými díly americké němé kinematografie: Rudé písmeno (1926) a Země věčného cyklónu. Shodou okolností se v obou snímcích setkal s týmiž hereckými představiteli, Lillian Gishovou a Larsem Hansonem.

Předloha druhého společného filmu, román „Vítr“ americké autorky Dorothy Scarboroughové, zaujala zejména Gishovou, protože jí nabízela možnost hrát současnou hrdinku a zároveň téma a prostředí děje splňovalo podmínku dramatické studie, v níž mají důležitou roli přírodní živly. Její postava, pocházející z kulturnější východní části země, je okolnostmi donucena přijmout útočiště na farmě svého příbuzného, v drsném kraji západních prérií. Není schopna přizpůsobit se novému prostředí a posléze, zděšena nehostinným klimatem a přívaly všudypřítomného písku, propadá šílenství. Gishová zde záměrně nezakládá pojetí své role na odhalování emocionálních hloubek, nýbrž v souladu s režisérovým stroze sevřeným, vytříbeným stylem vyprávění na vnějším znázornění postupného rozkladu mysli své postavy.(NFA)