Film Terezín: Láska za zdí zachycuje životní osudy fiktivních i reálných postav umělců, kteří se setkali, tvořili a díky umění přežívali v nelehkých podmínkách válečného ghetta Terezín. Československo 1942. Italský klarinetista Antonio a jeho snoubenka, virtuózní houslistka Martina jsou deportováni do Terezína, kde se jejich milostný příběh prolíná s životními osudy dalších židovských umělců a intelektuálů.

Společná vášeň k umění, které pro terezínské umělce znamenalo jedinou formu svobody a vzdoru, dala vzniknout stovkám hudebních děl, na jejichž vrcholu stojí dětská opera Brundibár hudebního skladatele Hanse Krásy. Fiktivní příběh Antonia a Martiny je vyprávěn na pozadí skutečných historických událostí a slavných osudů terezínského ghetta. Původním záměrem italského režiséra Gabriela Guidi nebylo vytvořit film na základě reálných událostí. Válečnou dobou se nechal inspirovat, fiktivní děj s reálnými prvky věnoval „neuvěřitelnému příběhu mnoha umělců, kteří byli v Terezíně uvězněni a kteří, ačkoli se ocitli uvnitř tak tísnivého místa, dokázali zrealizovat neuvěřitelné série kulturních akcí. Středoevropské lidské a umělecké osobnosti mezi lety 1941 až 1945 vytvořily stovky děl, která jsou dodnes hodnotná a ve světě zcela ojedinělá.“