Časosběrné dokumenty mohou být zajímavé tím, že na příběhu jednoho člověka (popřípadě jedné skupiny lidí) nějakým způsobem zachycují tzv. „velké“ dějiny, ilustrují, jak se historické okamžiky odrazily v životěch těch „malých“ lidí.

A takový je i „Soukromý vesmír“ Heleny Třeštíkové (a proto je také podstatně odlišný od Reného, Katky i Marcely, jejích posledních třech filmů, které mapovaly z nějakého důvodu extrémní životní příběh jednoho protagonisty a naopak se mnohem víc podobá třeba „Manželským etudám“).

Slogan filmu hlásá, že se jedná o „37 let v životě jedné rodiny“ a sama režisérka k němu říká: "Natáčet poklidně plynoucí všední život bylo vždycky mým filmařským snem. Už i proto, že je to mnohonásobně obtížnější a tím i lákavější než život plný zvratů."...