Obě přišly o dětství. Rocío a Aldana vyrůstají v Argentině a zdánlivě prožívají běžné strasti a slasti dospívání. V jejich nitru je však propast, kterou budou muset už navždy překračovat.

V útlém věku se staly oběťmi sexuálního násilí. Rocío vedle těžkých šrámů na duši každodenně připomínají, co přežila, i stopy po popáleninách. Přesto to ani jedna nevzdává. Mají sebe navzájem, milující blízké, svůj deník a odvahu otevřít se. Vystavují se bolesti, která sice nemizí, ale stává se snesitelnější pokaždé, když o svých zážitcích mluví, tančí či malují. Intimní vyprávění odkrývá vrstvy jejich příběhů s maximální citlivostí. Ukazuje nezlomnou energii dvou žen na prahu dospělosti a v poetických záběrech, v nichž se Rocío třeba mění v krokodýla, i ve zcela civilních obrazech skládá pomyslnou poklonu jejich životaschopnosti.(Jeden svět)