Jana se vydává na 1200 km dlouhou trať závodu Finnmarksløpet. Jedná se o nejdelší závod psích spřežení v Evropě. Jana vyráží s nevelkou šancí závod dokončit – je jednou z mála žen na startu, nežije (jako naprostá většina závodníků a jejich psů) trvale za polárním kruhem a její tým je tvořen výhradně čistokrevnými husky, na rozdíl od všech ostatních, kteří závodí se psy k tomu účelu vyšlechtěnými.

Je skutečně velká zima, polární pláně čas od času pohltí sněhová bouře, psi se boří v závějích a Jana bojuje o poslední zbytky energie na hranici vyčerpání. Přesto, nebo právě proto, se cítí šťastná.

Léto tráví Jana v Jizerských horách, kde má domek po rodičích a třicet psů. Vydělává peníze pořádáním dětských táborů a přednášek o psech. Když je horko, je evidentně unavená, naštvaná a jediné, co jí drží nad vodou, je myšlenka na odjezd na sever. Znovu se pokusit pokořit nejnáročnější evropský závod.

Psí láska je film o relativitě štěstí a spokojenosti, o cestě za snem, dlážděné nepohodlím, které by bylo pro většinu lidí nesnesitelné.