Když dva dělají totéž, není to vždy totéž – známá ohraná pravda. Filmů o konci světa už bylo natočeno tolik, že můžeme s klidným svědomím říci, že se jedná o filmařsky i divácky velice vděčné téma. Fanoušky Drtivých dopadů, Ledových bouří a jiných podobných podívaných je však potřeba hned na začátku upozornit, že v Melancholii Larse von Triera nehraje žádná akční hvězda, vůbec se tam nestřílí, jen velmi málo běhá a křičí a hlavně (je to hned v první scéně, takže si to s klidem dovolím prozradit) – planeta není na konci zachráněna, Bůh nežehná Americe a láska a pravda nezvítězí nad lží a nenávistí. Naopak – běsi (v přírodě, v režisérově hlavě, v divákově hlavě?) zvítězí nad vším ostatním a je to fantastický zážitek...