V prosinci 1989 byl Jiří Krejčík požádán studenty českotřebovského gymnázia o pomoc v konfliktu s ředitelem školy, který měl zamezovat jejich iniciativě po 17. listopadu. Naléhavost žádosti režiséra oslovila a vytušil námět na film.

V televizi s ním neuspěl, a tak se s kameramanem Jiřím Vojtou vydali do České Třebové vybaveni jen amatérskou videokamerou. Na konfrontační besedě v místní aule vzniklo asi 5 hodin technicky nedokonalého, ale historicky jedinečného materiálu. Když Krejčíkovi nevyšel záměr natočit na stejné téma hraný film, sestříhal po 10 letech videozáznam do celovečerního dokumentu, doplněného několika dotáčkami. Zde došlo i na reflexi tragického dovětku celé aféry, který byl dáván do souvislosti s Krejčíkovým natáčením a prohlubuje kontroverzi ve vnímání jeho dokumentaristického přístupu.(NFA)