„Není pro mě důležité, jak lidé vypadají, ale jaké boty nosí," říká vypravěčka íránského filmu, z níž divák zahlédne pouze proměňující se boty. Jak je vůbec možné vyprávět příběh jednoho lidského života plného společenských a osobních zvratů bez gest a herecké akce?

Ve svém druhém celovečerním snímku režisér Payman Haghani užívá časovou a metaforickou zkratku vlastní právě médiu filmu. Provádí diváky jednou érou historie své země, k níž se s humorem a nadsázkou vyjadřuje hlavní hrdinka přítomná pouze v komentáři.

Jak se mění politická situace, mění se i boty, které ji obklopují. Za celý svůj život vystřídala 316 párů a právě tato malá historie jednotlivce skládá velmi originální obraz tzv. velké historie. (Febiofest)