Mikuláš Medek (3. listopadu 1926, Praha – 23. srpna 1974, Praha) byl jedním z nejvýznamnějších představitelů českého poválečného umění. Zpočátku byl ovlivněný surrealistickou skupinou, později se stal čelním představitelem informelu a nefigurativní malby.

Ústředním motivem Medkova díla je téma lidského údělu, které umělec spojuje emotivním vyjádřením intenzivního prožitku mystického charakteru ve vnitřně jednotný a neobyčejně působivý celek, který k divákovi promlouvá s výraznou naléhavostí. Symbolika znakových systémů vytváří zvláštní obrazové metafory existence člověka v jejím tragickém, bolestném a tajuplném rozměru. Obsahová závažnost, magická síla malířského rukopisu a duchovní energie, vyzařující z Medkových obrazů činí tohoto umělce jedním z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších zjevů nejen českého, ale i světového malířství druhé poloviny 20. století.

Cílem výstavy je představit Mikuláše Medka jako autora, který obstojí v mezinárodním srovnání – a zároveň jej ukázat nejen jako malíře, ale jako člověka, který svým životním postojem a názory ovlivnil mnoho významných umělců své generace. Výstava by měla být jednou z neucelenějších vzhledem k šíři Medkova díla a zároveň představit díla, která se běžně na výstavy nedostanou.

Výstava se uskuteční ve Valdštejnské jízdárně, Klášteře sv. Anežky České, kde budou vystavena díla se sakrální tématikou, i ve Veletržním paláci, kde v Malé dvoraně bude vystaveno monumentální Dekorativní paneau z roku 1969, původně vystavené v restauraci letiště Ruzyně.