Cheb byl ve středověku významným centrem díky své pozici na cestě spojující Prahu a Norimberk. Tomu odpovídá i mimořádný fond gotického umění, zejména sochařství. Nejstarší vrstvu chebské sbírky představuje expresivní mystická pieta z dominikánského kláštera z doby kolem roku 1350 původem z Durynska či Frank. Chebská kronika z roku 1550 popisuje událost, kdy kázání neznámého mnicha právě před touto sochou vyústilo v pogrom proti místním Židům. Tvář Panny Marie vykazovala takovou míru utrpení, že byla na konci 19. století na žádost farníků ořezána a nově doplněna v kašírované hmotě.

Při novodobém restaurování byl tento přídavek odejmut a socha zůstala bez tváře. Jen o něco mladší je trojice soch představující trůnící Madonu mezi sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou z 60. let 14. století, pocházející ze špičkové pražské dílny. Třetím vrcholem sbírky je pozdně gotický oltář ze Seebergu (1520) s Pannou Marií a čtveřicí světců v původní gotické oltářní skříni, patřící k nejlepším pracím pozdně gotického umění u nás.