Roháči - "Prší tady dvě stě dní v roce a zbytek - zbytek mrholí." To říkávají žertem lidé žijící v krajině kolem řeky Ohře. Je sice zjizvená dolováním a průmyslem, ale z civilizace stačí udělat pár kroků do romantických údolí nebo na stráně Slavkovského lesa či Krušných hor a pokusit se poodhalit tajemství starých kempů.

Až budete číst letopočty vyřezané do rozpraskaných totemů, které zde stojí jako svědci krásných chvil a kamarádství, přiložte ucho na některý z těch zdobených kmenů. Možná v něm jakoby z dálky zaslechnete doznívat tenkrát ještě překližkové kytary Wabiho Daňka, Kiďáka a mnoha dalších. I moji. Možná budete mít štěstí a na závěr tohoto tichého koncertu Vám "Vlajku" zahrají Roháči.

Dnes, po jejich již více než patnáctiletém společném pronikání do srdcí všech příznivců trampského muzicírování, je myslím zbytečné rozepisovat suchá čísla a fakta nebo statistiky a zásluhy skupiny. Pro Roháče je cesta jejich písniček mezi Vás prostřednictvím hudebních nosičů samozřejmě malým svátkem. Každá z nich proto místo battle-dressu nebo maskáče dostala hezký slušivý kabát.

S písničkami Roháčů je to ale zrovna tak jako s dobrými lidmi. Zůstávají stejné v jakémkoli kabátě.