Nejnovější články » Filmové novinky
Seriálové My děti ze stanice Zoo ohromí vizualitou, ale zklamou nepřesvědčivostí (recenze)
2.3.2021, Kristýna Čtvrtlíková
Po čtyřech dekádách od filmové verze světoznámého autobiografického románu My děti ze stanice Zoo z pera tehdy šestnáctileté Christiane F. vznikla nová adaptace na ploše osmi epizod, na níž se podílela česká produkce, a tak lze spatřit nejednu tuzemskou lokaci. Obrazová výbušnost barev a soudobých eufonických tanečních melodií nemá nic společného s chmurnou a bezvýchodnou atmosférou literární předlohy.
V KINECH: My děti ze stanice Zoo (TV seriál) / Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
Režisér Phillipp Kadelbach už předem avizoval, že v jeho podání půjde spíše o volné zpracování věhlasné prózy o neslavné západoberlínské drogové scéně v druhé polovině sedmdesátých let, na které se povětšinou pohybovali mladiství. Už v raném pubertálním věku zakusila vypravěčka alkohol, LSD nebo hašiš, od nichž je jen kousek k tvrdým drogám.
Christiane F. podobně jako řada dalších vykročila ve čtrnácti letech k heroinu a postupně sklouzla k drobným krádežím, dealerství a prostituci mimo jiné na tzv. baby-stopu, kdy neznámým mužům nasedala do auta. Byť se zásahem rodičů pokoušela mnohokrát o odvykání a návrat do normálu, závislosti se paradoxně nikdy nezbavila kvůli své popularitě po vydání knihy, kterou s ní na základě rozhovorů sepsala dvojice novinářů a jež jí zajistila stálý příjem.
Jako celovečerní prvotinu si námět zvolil Uli Edel a vyplatilo se. Snímek z roku 1981 se stal téměř kultem rovněž díky herecké účasti Davida Bowieho, jenž do filmu propůjčil svých devět písní z tzv. berlínské trilogie. Uznání mu přineslo s výjimkou určité limitace dané stopáží striktní zachování děje a perfektní výběr představitelů, kteří věkově i vzhledově odpovídali raně náctiletým protagonistům.
Kadelbach se vydal jinou cestou. Ačkoli se alibisticky hájí, že se příběhem jedné z nejslavnějších narkomanek jen inspiruje, bere si z ní více než originální film, což se s přihlédnutím k metráži jeví zcela pochopitelně. Detailně seznamuje nejenom se zážitky titulní antihrdinky, ale i s pozadím ostatních, které Edel musel v souvislosti s dvouhodinovým omezením odstavit.
Opodstatněnost tohoto rozhodnutí ale ničí následující kroky. V seriálovém pojetí mizí mladší sestra, násilný opilecký otec je zredukován na žalostnou nesamostatnou trosku, a nakonec vyspělá spolužačka Kessi, jež Christiane k drogám přivedla, a její kamarádka Stella z pozdějších let je bůhvíproč spojena do jedné a též postavy. Vcelku zajímavé zpestření, které naopak v díle chybělo, představuje naznačená platonická linka mezi dívkou a nejnešťastnějším členem party Axelem.
Bohužel se naprosto vytrácí duch temné doby, kdy se do malého ostrůvku kapitalismu uprostřed NDR, kam se nikomu moc nechtělo, stahovaly sociálně slabší vrstvy, který z knihy i filmu učinil tak výjimečná svědectví.
Namísto preventivních syrových ukázek pravé tváře návykových látek divák zejména v první polovině vidí řvavé euforické klubové výjevy evokující dreampopové klipy. Bílá dieta a prodávání těl je v podání Christianiny sebranky je velká zábava, na rozdíl od Edelova zneklidňujícího vyznění se publiku dostává rozjařených nevěstek, které si snad své povolání a bídné vyhlídky užívají. Až s přibývajícími díly se karta obrací a líčení událostí nabírá na realističnosti a důraznosti. Ani to ale k uspokojujícímu počinu nestačí.
Foto: Constantin Film