Nejnovější články » Divadelní recenze
Radikální umělci si berou diváky jako své rukojmí. Inscenace Všechno, co v nás zkurvili komunisti ale střílí hlavně do vlastních řad (recenze)
5.6.2019, Tamara Pancíř
Jsou mladí, umělecky činní, progresivní levičáci, kteří mají na všechno názor. Co se ale stane, když je nikdo nebude poslouchat? Třeba zabarikádují scénu NoDu i s diváky, kde vyhlásí vlastní republiku ve jménu pravdy a lásky. Představení Všechno, co v nás zkurvili komunisti je hysterickou parodií na pokulhávající demokracii a chaotickou debatu polarizované společnosti.
Pražská „lumpenkavárna" má celkem napilno - ke snídani si dává jedině kvalitní tisk, přes den honem na demošku proti Babišovi, a večer třeba i trocha té bisexuální lásky. Přesto ale pravdoláskaři nezažívají pocity štěstí - společnost totiž nevzkvétá, lidé hloupnou, kapitalismus selhal, z ústavy se stává toaletní papír... a kdo za to může? Přece ti darební komunisti!
Jak ale otevřít lidem oči? Pomůže třeba vykřikovat svůj názor do světa, dokud jej ostatní nepřijmou jako pravdu? Možná budou poslouchat, když si vezmou rukojmí. A tak se herci Divadla Maso radikalizovali a na půdě experimentálního prostoru NoD vyhlásili vlastní republiku demokraciáda - a její „svobodní" občané jsou jejich rukojmí.
Make love great again
Herci Divadla Maso Kryštof Bartoš (v alternaci Vladimír Pokorný), Jindřiška Dudziaková, Magdalena Kuntová a Vojtěch Vodochodský vystupují sami za sebe, představují se divákům jako vášniví demonstranti, kteří už mají dost politické netransparentnosti a v lidech zakořeněného pocitu malosti.
Na záchranu české společnosti je už pozdě, proto si tato parta radikálních divadelníků nastolí své vlastní (pofidérní) zákony v nově anektovaném jevišti. Zde je povolena konzumace pouze kvalitních médií, oslava veganství a hlavně správná příprava espressa. Co se ovšem jeví zpočátku jako svobodná a láskyplná zemička, byť vzniklá z teroristické organizace, se postupně zvrhne v tyranii všech. Tak jako selhal komunismus, selhává i demokracie.
Na Veselovskýho mám docela crush
Všechno, co v nás zkurvili komunisti začíná jako výzva „děkujeme, odejděte", záhy hned přechází do ironického „neděkujem a ruce vzhůru, nebo budeme střílet". Představení skutečně není protestem, ale jednou velkou satirou, plnou nekorektního humoru. Na nikom nenechá nit suchou - uprchlících, masožravcích, teroristech, sluníčkářích i na kultu Václava Havla. A ze všeho nejvíce střílí do vlastních řad - do angažovaných umělců, bojující svými protestsongy, slogany se srdíčky a mravokárnými projevy. Vše v nadsázce a nekončící ironické hře.
Nečekejte ovšem, že představení odpovídá na otázku, která se nabízí - co všechno komunisti spáchali a páchají na naší společnosti. To je pouze jeden z mnoha výkřiků, které v představení vyznívají do ztracena. Hra ovšem velmi dobře a škodolibě útočí na povrchnost frází a pokrytectví, kterým je nasáklá každá (nejen) politická debata. V tom tkví její zásadní kouzlo - každá scénka je zesměšněním a parodií sebe sama a nastavuje zrcadlo tak trochu každému z nás.
Pravá demokracie podle nás stojí na hlubokém uvědomění, že každý z nás je svým způsobem idiot.
režisér a spoluautor Adam Skala
Roztříštěná společnost a současná politická krize je předmětem zájmu stále častěji v nově vznikajících inscenacích - například Švandovo divadlo v minulém roce uvedlo alegoričtější pojetí souboje pražské kavárny a vesnické hospody v Kauze pražské kavárny.
Jedno je jim všem společné - chaos, vyplývající z přehlceného veřejného prostoru. Jen pozor, aby z té reálné demokracie nezbyla jen kůlnička na dříví, jako právě v NoDu při premiéře Všechno, co v nás zkurvili komunisti.
Foto: MH_project