Pověsti z hradů a zámků: Jihomoravským krajem za vodníkem, osudovým stromem i černou paní

Pověsti z hradů a zámků: Jihomoravským krajem za vodníkem, osudovým stromem i černou paní 

Jihomoravský kraj je malebnými hrady, zámky a zříceninami přímo posetý. K mnohým z nich se váží pověsti o tajemných bytostech, ukrytých pokladech nebo třeba zvláštních událostech a nejrůznějších proměnách. Čeká na vás osudový strom z Pernštejna, vodník z Boskovic i bezhlavý rytíř ze Strážnice.

Pernštejn

V době, kdy byly budovány základy hradu Pernštejna, putoval oním krajem starý poutník. Udiven čilým ruchem se kolemjdoucích tázal po jeho příčině. Nevěřícně pak zakroutil hlavou a odvětil, že spíše jeho stará poutnická hůl obrazí, než aby se na tvrdé skále podařilo vybudovat hrad. Aby svým slovům dodal váhu, zabodl ji do skály a odešel. 

Zázraky se ale občas dějí a tak dle pověsti hůl skutečně zapustila kořeny a brzy se zazelenala. Nad ní časem vznikl majestátní hrad, který svou krásou dodnes láká řadu návštěvníků. Když byl Pernštejn dokončen, pod jeho hradbami už z hole vyrostl statný tis. Říká se, že osud tohoto stromu je pevně spojený s osudem hradu – když jednoho dne bouře ulomila část jeho větví, propadla se i klenba v hradní síni a takových souher bychom našli nespočet. Až bude jeho osud zpečetěn nadobro, zanikne prý spolu s ním i samotný Pernštejn. 

Hrad Pernštejn. Foto: Pudelek, CC BY-SA 4.0

Boskovice

V mlýnském náhonu v podhradí hradu Boskovice se prý kdysi usadil vodník, kterému se zalíbila mlynářovic dcerka Rozárka. Ta ale o vodníkovi nechtěla ani slyšet a proto se raději vydala do služby na nedaleký hrad. I tam ji ale vodník našel. Proměnil se v žábu a v hradní studni trpělivě čekal, až děvče přijde pro vodu. 

Jakmile ho dívka spatřila, hned jí bylo jasné, odkud vítr vane. Na vodníka poslala místní mládence a mužík musel rychle skočit zpátky do studny. Podcenil však její hloubku a srazil si vaz. I neštěstí ale někdy mívá dobrý konec. Vodník se proměnil v silný pramen a na hradě už o vodu nikdy nebyla nouze.

Zřícenina hradu Boskovice. Foto: Jiří Komárek, CC BY-SA 4.0

Bučovice

Zakladatel bučovického zámku, Jan Šembera, se prý kvůli jeho stavbě pustil do křížku se samotným ďáblem. Šembera chtěl původně zámek vystavět na jiném příhodnějším místě. Cokoliv ale dělníci přes den vybudovali, pekelné mocnosti přes noc rozbořily a odnesly pryč. 

Za nějaký čas došla Šemberovi trpělivost a vyzval ďábla na souboj. Boj byl dlouho nerozhodný, chvíli vyhrával jeden a pak zase druhý, nakonec se ale zámeckému staviteli podařilo satanáše chytit za ocas a praštit s ním o zem tak, až se všude kolem rozstříkla krev. Ta se prý vsákla i do omítky zámku, kde ji můžeme vidět dodnes.

Ďábel zmizel, ale zanedlouho si na Šemberu počkal a odnesl ho přímo do pekla. Jiná pověst však říká, že Šembera dodnes straší v podobě ohnivého koně pod vrchem Hády u Brna. Až se do Bučovic dostanete, určitě nezapomeňte prozkoumat i sochu bakchanta na fontáně na zámeckém nádvoří – podle třetí pověsti je to totiž právě náš stavitel, kterého čert nechal zkamenět. 

Zámek Bučovice. Foto: Doronenko, CC BY-SA 4.0

Strážnice

V hlubokých sklepeních strážnického zámku mohli naši předci potkat bezhlavého rytíře hlídajícího pohádkový poklad. Sklepení se dochovala z původního gotického hradu, na jehož zdech je dnešní zámek vystavěn, a svou tajemností k spřádání pověstí přímo vybízejí. Kdo byl oním rytířem není známo. Čas od času ale prý svůj poklad opouštěl, aby se v černém voze neslyšně pohyboval ulicemi města a děsil jeho obyvatele. 

I na něj se však usmálo štěstí v podobě nebojácné chudé dívky, jež náhodou vchod do starých podzemních chodeb objevila. Když uvnitř našla ležet rytířovo tělo s oddělenou hlavou, přiložila ji zpět ke krku. Rytíř otevřel oči, dívce poděkoval a navždy zmizel. Dívka si domů odnesla část pokladu a do smrti se již o své živobytí nemusela strachovat.

Zámek Strážnice. Foto: Michal Bjalek, CC BY-SA 3.0

Milotice

K půvabnému milotickému zámku se váže pověst o zdejší černé paní. V dávných dobách žil v Miloticích hrabě, který nade vše miloval zábavu, dlouhé lovy, hostiny a nikdy nekončící bály. Jeho manželka však dávala přednost tichému rozjímání ve svých komnatách a jedinou radostí jí byly dlouhé rozhovory se zdejším kaplanem, které spolu vedli při procházkách zámeckými zahradami. 

Hrabě na jejich blízkost brzy začal žárlit a jeho nejistota vyvrcholila tím, že jednoho dne kaplana zastřelil. Hraběnka svého muže velice milovala a proto okolnosti vraždy nikdy neprozradila. Začala však nosit výhradně černé šaty, které do své smrti již nikdy nesundala. Dodnes ji prý můžeme v Miloticích spatřit jako přízrak černé paní, která se po zdejším krásném parku v doprovodu duchovního prochází.

Foto: František Sysel, archiv zámku Milotice

A co vy, máte také nějakou svou oblíbenou pověst? Dejte nám vědět pod článkem na sociálních sítích nebo se podívejte na předchozí díly našeho seriálu, které se věnovaly pověstem z Libereckého a Ústeckého kraje, Českého ráje, Moravskoslezského kraje, jižních a středních Čech, Karlovarského a Plzeňského kraje, Vysočiny či střední Moravy. 

Úvodní foto: hrad Pernštejn, Marzper, Public Domain

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!