Pověsti z hradů a zámků: Karlovarským krajem za trpaslíky, skřítkem Štrakakalem i tajemnou bílou rukou

Pověsti z hradů a zámků: Karlovarským krajem za trpaslíky, skřítkem Štrakakalem i tajemnou bílou rukou 

V Karlovarském kraji najdete krásné zámky, mohutné hrady i romantické zříceniny, které ke spřádání pověstí přímo vybízejí. Potkat zde můžete tajemnou bílou ruku zjevující se skrze zeď, zlomyslného skřítka Štrakakala i ducha dávného hradního pána.

Loket

V hradním muzeu na Lokti dodnes spatříte kámen podivného tvaru. Jedná se prý o bývalého hradního purkrabího, který za svého života proslul krutým chováním k poddaným. Ale i na něho nakonec spravedlivě došlo. Když jednoho dne odmítl chudé vdově prodloužit splatnost dluhu a chtěl ji i s dětmi uvrhnout do hladomorny, ze zoufalství ho proklela. V tom okamžiku oblohu proťal blesk a purkrabí na místě zkameněl.

Potkat zde ale můžete i věčně rozcuchaného skřítka Štrakakala. Ten se nejčastěji zjevuje v uličkách pod hradem, kterak v jedné ruce drží knihu a ve druhé kartáč. Jakmile spatří nějaké dítko, které je rozcuchané podobně jako on, začne jej pronásledovat a chce ho učesat

Hrad Loket. Foto: Pakos, CC BY-SA 4.0

Chebský hrad

Na Chebském hradě kdysi žila chudá dívka Madlenka se svojí nemocnou matkou. Pracovala v panské kuchyni, přesto jim ale peníze vystačily sotva na skromné živobytí. Když jednoho dne dívka chystala pro maminku chudou večeři z hrachových lusků, objevila se ve zdi vedle ní bílá ruka a nastavila směrem k Madlence dlaň. Ta vzala trochu lusků a nasypala je záhadné ruce do dlaně. Ruka zmizela stejně náhle, jako se objevila. 

Druhý den se ale vše opakovalo a dívka opět ruce pár lusků věnovala. Zjevení se objevilo i třetího dne a dívka už věděla co má dělat. Za chvíli poté se škvíra ve zdi otevřela znovu a tentokrát se z ní vysypala hrst lusků z pravého zlata – právě tolik, kolik lusků Madlenka přízraku za tři dny věnovala.

Chebský hrad. Foto: Karelj, Public domain

Vildštejn Skalná

Ve skále pod hradem Vildštejn ve Skalné prý kdysi bydleli trpaslíci. K lidem byli většinou přátelští a často jim i pomáhali, někteří z nich ale vynikali i jistou poťouchlostí. Nad všechno na světě ale milovali zábavu a to především tu noční. Někdy pak tropili takový hluk, že s nimi majitelům hradu jednou došla trpělivost. Zazdili trpaslíkům východy z jeskyněk a ti si pak pracně museli prohrabat nové cesty. Pověst říká, že poté nadobro odešli z kraje a už je nikdo nikdy neviděl. Možná tam ale přece jen někteří z nich zůstali – lidé z okolí totiž tajemné malé postavičky trpaslíků údajně občas vídají i dnes.   

Hrad Vildštejn ve Skalné. Foto: Harald Stark, Public domain

Andělská hora

Na zřícenině hradu Andělská hora žil v dávných dobách pán proslulý svou krutou a zlou povahou. Často vyjížděl do okolí, kde s potěšením loupil, přepadal pocestné a ani vražda mu nebyla cizí. V jeho zlém konání mu navíc pomáhal odpadlý kněz, jehož činy tak byly ještě odpornější.

Jednoho dne si společně počíhali na průvod mnichů, který tudy vezl cennosti do kláštera v Teplé. Oloupili je, zlato schovali pod nedalekým velkým kamenem a všechny mnichy do jednoho povraždili. Nepočítali však s ozbrojeným doprovodem, který se za mnišským průvodem trochu opozdil. Tak i oba zločinci došli spravedlivé odplaty a klid neměli ani po smrti. V podobě kostlivců se museli pravidelně vracet na místo vraždy, aby se u kamene s pokladem pomodlili. 

Vysvobodil je až chudý tkadlec, který jejich pokání náhodou přihlížel. Strnulý hrůzou se počal modlit s nimi a tím oba hříšníky prokletí zbavil. Sám pak za odměnu dostal ukrytý poklad, který spravedlivě doručil do kláštera, kam patřil. Mniši ho nejen odměnili, ale do konce života mu zajistili i živobytí.

Zřícenina hradu Andělská hora. Foto: Petr Kinšt, CC BY-SA 4.0

Bečov nad Teplou

Na hrad v Bečově nad Teplou se prý vrací duch jeho někdejšího pána Kašpara Pluha. Pověst vypráví o velké přestavbě hradu, kterou v 19. století chystal jeho další majitel vévoda Beaufort společně s architektem Zítkem. Když už počalo strhávání starých obranných zdí a hradeb, zjevila se střelmistrům v oblaku prachu mohutná postava oděná do dlouhého pláště a staromódního klobouku. Z jejích očí prý šlehal oheň a všichni dělníci se okamžitě dali na útěk.

Za malý okamžik se přízrak zjevil i samotnému vévodovi, který právě s architektem plánoval další postup prací. V místnosti se rozlétly dveře a přízrak zařval tak strašlivě, že vévoda okamžitě omdlel. Po tomto zážitku už raději od stavebních úprav hradu nadobro ustoupil a ten se nám tak do dnešních dob zachoval ve své původní podobě.    

Hrad a zámek Bečov nad Teplou. Foto: Lucie Krotilová, CC BY-SA 3.0

A co vy, máte také nějakou svou oblíbenou pověst? Dejte nám vědět pod článkem na sociálních sítích nebo se podívejte na předchozí díly našeho seriálu, které se věnovaly pověstem z Libereckého kraje, Českého ráje, Moravskoslezského kraje, jižních a středních Čech a střední Moravy. 

Úvodní foto: hrad a zámek Bečov nad Teplou, LenkaSvasek, CC BY-SA 4.0

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!