Lidice a návštěva kostela v Resslově ul. V Praze

Lidice a návštěva kostela v Resslově ul. V Praze 

Návštěva památníku v Lidicích a pražského kostela v Resslově ulici

Malá skupinka návštěvníků z rodiště Jana Kubiše-Dolních Vilémovic na Třebíčsku uskutečnila v sobotu 3.7.2010 výlet, jehož tématem byla heydrichiáda a události s ní spojené. Cestou z Třebíče byl nedaleko Prahy první zastávkou památník Lidice. Zde je zcela zřejmé, že čas plyne, ale vzpomínky zůstanou. Návštěva památníku Lidice o rozloze 34 ha zahrnuje prohlídku expozice muzea, pietního území, Růžového sadu a Lidické Galerie. Velmi věrohodný a podrobný výklad paní průvodkyně Zlaty Juppové vás při pohledu na bývalé Lidice – mírumilovnou vesnici pocházející ze 13. století poblíž Buštěhradu přenese do roku 1942, kdy přesně v noci z 9. na 10.června byla tato obec vypálena, během dalších dvou let  totálně zničena a dle Hitlerova rozkazu vymazána z mapy světa. Tento hrůzný zločin spáchaný v důsledku německé nacistické hysterie po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha si vyžádal životy 340 nevinných obyvatel, přesně 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Opravdu nevinných proto, že občané z Lidic neměli s účastníky atentátu nic společného. Běsnění a pátrání gestapa bylo neúprosné a do té doby marné. Tudíž o likvidaci obce rozhodla jen náhoda a nutnost pomstít smrt Heydrichovu. Rozkaz z Berlína ze dne 9.6.42 zněl však jasně – likvidace a vyhlazení Lidic.

Ještě dnes, když stojíte na místě, kde žila obec svým poklidným a běžným životem, a která  měla kostel s farou, školu, 3 hospody, 3 obchody, kovárnu, holiče, trafiku, obecní knihovnu, 14 statků a téměř 500 obyvatel, slyšíte silný příběh o osudu, který je stihl, opravdu vás mrazí v zádech a pocity z těchto míst jsou velmi smíšené. Jediným němým svědkem, který tragédii přečkal, zůstal mohutný památný strom. Jinak bylo vše zlikvidováno, zapáleno, zbytky sutin vyvezeny do rybníka. Dnes už na území bývalé obce zůstaly jen základy Horákova statku, kostela a školy, která od r. 1713 vítala své žáky nápisem „Škola - mé štěstí“. Kostel. sv. Martina psal svou historii od roku 1352. Zničily ho již husitské války i válka třicetiletá, ale díky majitelce zdejšího panství velkovévodkyni Anně Marii Toskánské byl postaven do barokní podoby znovu, o jeho úplnou likvidaci se postaralo až nacistické řádění.

Hromadný hrob lidických mužů je upomínkou na jejich nepříčetné vraždění osudné červnové noci. Místní ženy stihl mnohem horší osud, byly odvlečeny do koncentračního tábora Ravensbrück, jímž prošlo do roku 1945 více než 130 tis. žen. Přežívaly zde v otřesných podmínkách a včetně tvrdé práce znaly jen ponižování a šikanování. Trápilo je, že informace o ostatních členech svých rodin neměly vůbec žádné. Paradoxně právě tato nejistota a naděje zároveň, že se po válce se svými blízkými sejdou, je udržovala při životě. Z počtu 203 lidických žen se 143 vrátilo do Československa, avšak místo svého domova nelezly jen holou pláň. Byly odsouzeny k přežití a dalšímu životu, kde se zármutek nad ztrátou svých nejbližších nedá slovy popsat. Výpovědi pamětnic, které můžete slyšet v multimediálním muzeu, vám vhání slzy do očí. Ze 105 dětí odvlečených do Polska přežilo a do Lidic se vrátilo jen 17. Jejich dopisy zaslané před transportem, z nichž vyzařuje jen zoufalé volání o pomoc, hovoří za vše. Přes obrovské potíže plynoucí z nedostatku stavebního materiálu v poválečném období se na Vánoce roku 1949 do nově vybudovaných domků v Lidicích nastěhovaly první ženy.

Stejně tak pohled na bronzové sousoší – Památník dětských obětí války, který tvořila v letech 1968-89 Marie Uchytilová, pohled do 82 tváří lidických dětí, je velmi lítostný. Poslední velkou dominantou lidického památníku, které nelze přehlédnout, je Růžový sad čítající cca 24 tisíc růží, který je největším rozáriem ve Střední Evropě. Růže se stala symbolem Lidic.

Je třeba zmínit, že památník v Lidicích prošel v době po válce mnoha změnami a do poslední podoby byl vystavěn v posledních deseti letech, kdy je od roku 2000 ve správě Ministerstva kultury. Součástí asi dvouhodinové prohlídky je i Lidická Galerie a letos i připomínka materiálů o heydrichiádě. V průběhu let se na výzdobě nových Lidic podílela celá řada umělců. Jezdí sem mnoho návštěvníků, kteří tichou vzpomínkou uctívají lidické oběti. Lidický památník, galerie i muzeum seznamují příchozí s děsivými událostmi v tomto jinak tak klidném kraji.

Dle slov paní průvodkyně žije v současné době 9 žen a 13 dětí, kteří jsou posledními pamětníky těchto událostí. V dnešních Lidicích žije okolo 500 obyvatel. Nepochopitelné je, že se dokázali vůbec na místo hrůzy, kterou prožili, vrátit. Pamětnice prý říkají: „Nebylo se kam jinam vrátit, chtěly jsme jen domů. Lidská paměť je milosrdná, potlačuje špatné vzpomínky…“

Po přesunu do nedaleké Prahy následoval program sobotního odpoledne návštěvou pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ul. Milé přijetí a výstižný výklad děkana Dr. Šuvarského objasnil události, které lidické tragédii předcházely. V tomto kostele se po atentátu na R. Heydricha dne 27.5.1942 ukrývali účastníci tohoto hrdinského činu celých dvacet dní. Bohužel byli zrazeni jedním ze svým spolubojovníků a nebývalé řádění nacistů i pátrání po pachatelích, které se rozpoutalo po atentátu, vyvrcholilo obklíčením kostela 18.6.1942. V kryptě kostela padli oba aktéři atentátu Jan Kubiš a Jozef Gabčík  spolu s ostatními ze skupiny Anthropoid. Hrdinství všech, kdo položili životy v souvislosti s heydrichiádou, bylo bohužel oceněno až po roce 1989. Nákladným projektem vypracovaným Národním památníkem heydrichiády mohl být v roce 1995 otevřen památník s novou expozicí, kterou každoročně navštíví přes 20 tis. návštěvníků. V kryptě kostela můžete uctít památku padlých hrdinů, mezi nimiž je i Jan Kubiš, rodák z Dolních Vilémovic. V současné době je při vstupu do expozice umístěna pokladnička s laskavým svolením pana Dr. Šuvarského a jeho ženy, do níž lze přispívat na veřejnou sbírku na obnovu rodného domu v Dolních Vilémovicích.

Zhlédnutím filmu o rekonstrukci atentátu a autentických záběrů té doby byla zakončena prohlídka kostela a krypty v Resslově ul. Kostel sv. Cyrila a Metoděje - původně kostel sv. Karla Boromejského - byl postaven v letech 1730-1740 jako ústavní svatyně domu zestárlých kněží. Kostel je uvnitř vyzdoben freskami ze života sv. Karla Boromejského od K. Schopfa a štukaturami M. I. Palliardiho. V roce 1783 byl kostel i dům zrušen. Dům byl roku 1870 připojen k sousední budově ČVUT na Karlově náměstí. Kostel byl obnoven v letech 1934-35 jako svatyně československé pravoslavné církve a byl vybaven novým zařízením, které odpovídá pravoslavné liturgii.V kryptě kostela se roku 1942 ukrývali příslušníci parašutistických skupin, kteří provedli atentát na nenáviděného představitele okupačního německého režimu, tzv. zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Parašutisté zde svedli s nacisty poslední boj, v němž padli. Jména hrdinů jsou na pamětní desce od Františka Bělského z roku 1947. Deska je umístěna na vnější straně krypty.

Dle vyjádření účastníků zájezdu se výlet v parném červencovém dni vydařil, byl velmi zajímavý a poučný a věřte, že vidět kus historie a dozvědět se o utrpení stojí za to, i když už od té doby uplynulo necelých sedmdesát let.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!