Francouzský jazzový saxofonista pod ochrannou péčí Johna Zorna, který ho něžně přezdívá emocionální elektrárnou. Perret na vás navalí ostře vybuchující směs moderního jazzu, avantgardní elektroniky, progresivního rocku, ethio jazzu a hardcore na způsob setkání Mahavishnu Orchestra, King Crimson a Davida Lynche.

Jeho masakrizující a nekonečně vynalézavá kosmopolitní hudba pevně nezapadá do žádného žánru, apeluje především na prožitek a slabším povahám vystavuje nekompromisní stopku: pozor, brutálně smyslné! „Tvrdí o mně, že jsem hudební násilník, což je nedorozumění, pouze skenuji nálady, touhy, obavy a revolty okolního světa,“ vysvětluje jazzman nominovaný na prestižní francouzskou cenu Victoires du jazz.

Perretův uvnitř červeně nasvícený nástroj připomíná sopku chrlící neslýchanou zvukovou lávu, před níž nejste v samém údivu schopni udělat pro svou záchranu ani krok. „Ti, co přežili, vytleskávali přídavek a nevědomky si tím podepsali vlastní ortel. Perret se totiž vrátil a nadobro je zničil,“ varuje předem jedna z koncertních recenzí. Za všechno ale není Perret zodpovědný sám, na zkáze se podílí také mimořádná kapela The Electric Epic: kytarista Jeremy Grandcamp a bubeník Yoann Serra patří na francouzské jazzové scéně k vyhledávaným hráčůn a baskytarista Philippe Bussonnet přišel z legendární skupiny Magma, což také leccos dovysvětluje.

Dvaatřicetiletý Guillaume Perret ještě během studií klasiky propadl jazzu a postupně se propracoval do první jazzové ligy. Mezitím poslouchal africkou a brazilskou hudbu, vracel se do rockových 70. let, dešifroval umění Franka Zappy, Johna Surmana, Eddie Harrise, minimalistů a komponoval hudbu pro balet a divadlo. Koncertoval a natáčel se spoustou muzikantů, dokonce se mihl i Prahou, ale v roce 2008 prošel radikální proměnou: založil Electric Epic, do na zakázku vyrobeného nástroje zabudoval speciální mikrofon, přidal nespočet pedálových efektů, umožňující mu saxofon zvukově proměnit v kytaru a začal skládat hudbu, jakou prý dlouho nosil v hlavě. Zbývalo najít vydavatele a tak poslal nahrávku newyorské ikoně avantgardy Johnu Zornovi, majiteli labelu Tzadik. Za pár hodin mu prý přišel obsáhlý mail končící slovy: „Neuvěřitelné, máte můj respekt.“

Album se mělo původně jmenovat Brutalum Voluptuous, nakonec ale v roce 2012 vyšlo na Tzadiku pod názvem Guillaume Perret

Staň se publicistou a napiš biografii k osobě Guillaume Perret . Stačí se přihlásit a můžeš začít publikovat. Buduj s námi kulturu na Informuji.cz