Kostel Panny Marie Sněžné, stojící v bezprostřední blízkosti Václavského náměstí, se honosí jedním velkým „nej“ – díky 34 metrů vysoké klenbě je to nejvyšší kostelní stavba v Praze. Dokonce i svatovítská katedrála za ním zaostává, i když velmi těsně – o pouhý jeden metr. Dochovaný objekt je však jen zlomkem původního monumentálního projektu, který počítal se 100 metrů dlouhou stavbou a 40 metrů vysokou hlavní lodí.

Kostel a přilehlý klášter karmelitánů založil Karel IV. Podle dobových zápisů se tak stalo den po jeho korunovaci českým králem, 3. září 1347. Velikost a především význam a účel chrámu měl dalece předčit dnes nejslavnější pražský Boží stánek, stojící na Hradčanech. Kostel Panny Marie Sněžné měl být totiž korunovačním kostelem českých králů. Stavba gotických chrámů však vyžaduje čas a toho se z ekonomických, politických i náboženských důvodů nedostávalo. Z prvotního plánu byl dokončen pouze presbytář (vysvěcen roku 1379). Do konce 14. století se podařilo vybudovat ještě ambit a vysoký chór, husitské války však úsilí stavitelů navždy přerušily – objekt pustl a v roce 1566 se dokonce zřítila klenba. Přesto byl kostel významným střediskem reformačního náboženského života, neboť v něm kázal Jan Želivský, radikální kněz a vůdce pražské chudiny v první pražské defenestraci roku 1619.

Na počátku 17. století se kostel dostal do rukou bosých františkánů, kteří jej rychle obnovili, znovu zbudovali zřícenou klenbu, nižší střechu a na západě vysokou průčelní stěnu s hudební kruchtou. Jejich působení v předbělohorské Praze však vůbec nebylo bezproblémové – když v roce 1611 vpadli do Prahy pasovští vojáci, využila pražská lůza nastalé situace, obvinila františkány z kolaborace s pasovskými, vydrancovala klášter a pobila čtrnáct zdejších mnichů. Po tomto masakru musel být klášter fakticky znovu osazen novými řeholníky.

V interiéru kostela se nachází deset soch z první poloviny 17. století, snad dílo Arnošta Heidelbergera. Nepřehlédnutelným, až omračujícím prvkem je však mohutný raně barokní hlavní oltář z let 1649–1651, který je nejvyšším sloupovým oltářem v Praze (29 metrů). Spodní obraz na oltáři připomíná legendu, která se vztahuje k založení baziliky Santa Maria Maggiore v Římě, podle níž byl kostel v Praze zasvěcen. Panna Maria tehdy ve snu navštívila zakladatele kostela, zbožné římské manžele a papeže Liberia, a hustým srpnovým sněžením na pohorek Esquilino jim naznačila, kde má být kostel založen. Na levém bočním oltáři visí obraz jednoho z nejvýznamnějších malířů českého vrcholného baroka Václava Vavřince Reinera „Zvěstování Panny Marie“ z roku 1724. Na severní straně od kostela se pak nachází zachovalý gotický portál vchodu na bývalý klášterní hřbitov, zdobený postavami Korunování Panny Marie, Karla IV. a jeho první manželky Blanky z Valois, na kterých se však ničivě podepsaly ruce vandalů minulých staletí.

Ačkoli se původní záměr Karla IV. nenaplnil, kostelu Panny Marie Sněžné se podařila jiná podivuhodnost – v průběhu dějin několikrát doslova povstal z popela. Z architektonického hlediska je sice torzem, na druhou stranu však plně funkčním duchovním organismem, jehož akustice jistě stojí za to naslouchat.