V roce 1862 koupili Anna a Václav Tomáškovi spáleniště, o které byl pramalý zájem. Podle návrhu hořického architekta Václava Karažeje zde vybudovali rozlehlý dům v novorenesančním stylu. Autorem malby na oponě byl umělec Karel Maixner, původem taktéž z Hořic. Začal sloužit jako hotel, ovšem právě díky prostornému sálu se také stal základnou pro spolkový život a ochotníky. Manželé Tomáškovi však v druhé polovině 19. století přišli téměř o veškerý majetek a dům na hořickém náměstí exekučně propadl městu. Divadelní sál radnice byl od té doby několikrát přestaven.

V r. 1948 vznikla sloučením dvou ochotnických spolků Jednota divadelních ochotníků J. K. Tyl, která ve městě úspěšně působí dodnes. Ze souboru vzešla i řada profesionálních herců a pěvců — za všechny uveďme například J. Šafránka-Hořického, J. Jakla a M. Černou. Mezi nejúspěšnější nastudované hry patřily například Kytice, Strakonický dudák, Bílá nemoc, Pan Hašler přijímá, Sůl nad zlato. V současné době se soubor orientuje především na operetu a muzikál a z jeho repertoáru uveďme alespoň Na tý louce zelený, C. k. polní maršálek, Nejkrásnější válka, Caesar či Mamzelle Nitouche.

V hořickém divadelním sále se vždy odbývaly nejvýznamnější kulturní akce ve městě a kromě zdejších spolků zde vystupovaly i hostující herecké společnosti a dokonce i naši nejvýznamnější umělci jako Antonín Dvořák či Ema Destinová.

Sál však pamatuje i události velmi smutné, to když v něm byl krátce po dostavbě v létě r. 1866 umístěn vojenský lazaret po prohrané bitvě u Sadové.