Zámek Ratibořice, situovaný v idylickém Babiččině údolí, je díky své historii a kulturnímu významu význačnou památkou České republiky. První zmínka o panském sídle v Ratibořicích pochází z roku 1388, kdy jeho majitelem byl rytíř Vaněk ze Žampachu. Během staletí prošel zámek mnoha změnami vlastnictví a architektonickými přestavbami, které reflektují jeho bohatou historii.

Ve druhé polovině 16. století získal panství a Zámek Ratibořice rod Smiřických ze Smiřic a integrovalo se do rozsáhlého náchodského panství. Po tragickém osudu Adama Erdmana Trčky z Lípy v roce 1634 císař Ferdinand II. panství přidělil Ottaviu Piccolomini, který zde nechal vystavět barokní zámeček. Tento zámeček sloužil jako letní a lovecké sídlo a byl inspirován italskými letohrádky.

V 19. století Zámek Ratibořice získala rodina Bironů, a vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská zde nechala provést rozsáhlou přestavbu ve stylu klasicismu a empíru. Zámek se stal jejím letním sídlem a hostil řadu evropských aristokratů a diplomatů, včetně rakouského kancléře Metternicha a ruského cara Alexandra I. Vévodkyně je známá zejména díky postavě paní kněžny v knize "Babička" od Boženy Němcové.

Zámek Ratibořice a přilehlé Babiččino údolí jsou dnes ve správě Národního památkového ústavu a přitahují návštěvníky nejen svou krásou, ale i literárním odkazem Boženy Němcové. Expozice a prohlídkové okruhy nabízejí nahlédnutí do života 19. století a příběhů, které zde vznikly.