Barokní zámek s klasicistní kaplí je nejvýznamnější památkou Buštěhradu. V minulých desetiletích zámek velmi chátral. Od července roku 2003 byl ve vlastnictví města Buštěhradu. V roce 2010 byly dvě třetiny zámku převedeny do majetku Středočeského kraje a západní křídlo zůstalo městu. Zde probíhá jeho postupná rekonstrukce, která již je téměř dokončena. Obnoven a zpřístupněn je od roku 2012 rovněž rozsáhlý zámecký park.

Za existence zámku prošla jeho zdmi celá řada významných osobností. Ale také poskytoval azyl mnoha pronásledovaným:

• v roce 1798 zde tu byli trapisté z kláštera Bella Fontaine, jež vyhnala francouzská revoluce
• pobývala zde i dcera popravené francouzské královny Marie Antoinety
• v letech 1833-37 v něm žil i se svým vnukem Jindřichem svržený francouzský král Karel X. Mimochodem vychovatelem Jindřicha byl v této době ing. Joachim Barrande, který po uvolnění z královských služeb zůstal v Čechách natrvalo. Svého krále zde v exilu navštěvoval i slavný francouzský spisovatel Francois René vicomt de Chateaubriand.
• krátce zde sídlili i korunní princ Rudolf a také Karel, poslední rakousko-uherský císař. V různých časových obdobích sloužil zámek jako špitál pro vojáky zmrzačené válkou. 

S výstavbou buštěhradského zámku začala v roce 1699 velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská (*1672). Stavba byla situována na východ od polorozbořeného areálu hradu, do míst stávajícího poplužního dvora. Stavbou byl pověřen pražský stavitel Jindřich Klingenleitner.

První etapa, střední trakt budovy, byl dokončen r. 1705. Původně šlo o barokní patrovou podélnou stavbu s věží, ke které z jihu a východu přiléhaly hospodářské budovy poplužního dvora a zahrada. Později byl upraven svažitý terén na jižní straně a přeměněn v park.

Další úpravy na čas přerušila smrt velkovévodkyně 15. 10. 1741.

Dalším iniciátorem přestavby buštěhradského zámku se stal její zeť Klement František Bavorský, který se spolu se svou manželkou Karolínou, dcerou Anny Marie Františky, stal dědicem panství. V letech 1747 - 1754 tak bylo zdejší sídlo adaptováno a rozšířeno ve slohu vrcholného baroka. Stavební práce prováděl pražský architekt František Keymel podle ideového návrhu a odborných pokynů Kyliána Ignáce Dienzenhofera, jehož účast je doložena v letech 1747-1748 a poté Anselma Luraga, který na Buštěhradě působil v letech 1751-1753. Tento proslulý pražský stavitel italského původu řídil v té době také přestavbu zdejšího pivovaru.

Třetí etapa stavby zámku proběhla v letech 1812-1816. Tehdy dal velkovévoda Leopold Toskánský k původní zámecké budově přistavět dvě postranní křídla ve střízlivém klasicistním slohu. V levém z nich byla umístěna nová zámecká kaple. Ta byla roku 1897 rozšířena další přístavbou dále k jihu. Původně empírové průčelí kaple Nejsvětější Trojice, umístěné původně na západní straně, bylo tehdy přeneseno na jih a zasazeno nad hlavní vchod. Kaple se tak změnila na farní kostel zasvěcený památce Povýšení sv. Kříže.