Nejstarší historie hradu a města Strakonice je spojena se šlechtickým rodem Bavorů, kteří založili hrad na soutoku řek Otavy a Volyňky na přelomu 12. a 13. století. Kromě svého světského významu sloužil hrad Strakonice také jako náboženské centrum, což dokládá darování části hradu řádu sv. Jana Křtitele Jeruzalémského (johanitům) v roce 1243. Za johanitů dochází k architektonickým úpravám, včetně výstavby křížové chodby s cihlovými žebry.

Ve středověku prochází hrad Strakonice několika stavebními změnami a rozšířeními, které ho formují do podoby, kterou známe dnes. Během třicetileté války hrad často měnil majitele a byl dvakrát dobyt. Po válce byl opuštěn a začal chátrat, až byl v 18. století přestavěn na soukromé byty a hospodářské prostory. V dalších stoletích prošel hrad různými úpravami a změnami využití. Dnes je hrad Strakonice prohlášen za národní kulturní památku a sídlí zde Muzeum středního Pootaví, knihovna, kulturní středisko, základní umělecká škola a hradní safari.